1.2. Účelem šlechtitelského programu je vytvořit kvalitní odborný základ pro další chov, odpovídající jeho historické, hospodářské i vědecké hodnotě, zabezpečující perspektivní existenci kvalitní chovné populace huculského koně, jakožto genové rezervy ve smyslu zákona. Šlechtitelský program navazuje na podobné programy v ostatních zemích, kde je čistokrevný huculský kůň v současnosti chován. Tím se vytvářejí podmínky pro mezinárodní spolupráci na záchraně a uchování vzácného huculského koně. K tomuto cíli byla v r. 1994 založena Mezinárodní federace huculského koně ‑ HIF (Hucul International Federation ). Šlechtitelský program huculského koně stanoví chovný cíl, standard plemene, metody a postupy šlechtění celé populace s tím, že bude průběžně aktualizován. Současně je vodítkem pro usměrňování šlechtitelského procesu u jeho chovatelů.
1.3. Hlavní vlastnosti plemene a jeho požadovaná úroveň se stanovují v chovném cíli. Účelem je zabezpečit především cílevědomé a soustavné zdokonalování genetické úrovně celé populace v požadovaném směru a uchování konkurenční schopnosti plemene jako celku. Přihlíží se ke změně podmínek moderního využití huculských koní tak, aby hlavní vlastnosti plemene byly uchovány a aby nedošlo k destrukci genetických kvalit.
1.4. Za čistokrevné huculské koně jsou považováni koně, kteří ke dni účinnosti tohoto programu splňují jednu z uvedených podmínek:
1.4.1. do 4. generace předků mají minimálně oboustranný čistokrevný původ
1.4.2. ve 3.generaci předků mají maximální zastoupení dvou vyjmenovaných klisen (viz. příloha č.1), které byly v poválečném období nakoupeny ze zemského chovu, Radou plemenné knihy označeny za typické představitelky plemene a byly prověřeny na plemennou hodnotu požadovanou úrovní fenotypu svých potomků
1.4.3. ve 3. generaci předků mají:
1.4.3.1. u koní narozených do roku 2003, maximální zastoupení dvou předků fjordského koně. ( Fjordský předek je definován pro tyto účely jako jedinec s vyšším podílem fjordských genů než 50 % a zbývající geny jsou tvořeny plemenem hucul.)
1.4.3.2. u koní narozených od roku 2004 do roku 2008, max. zastoupení jednoho předka fjordského koně.
1.5. Současný stav
Současný stav chovu huculského koně je z pohledu genové skladby plemene značně proměnlivý. Na území ČR je chováno cca 360 reprodukčně aktivních klisen a 31 plemenných hřebců (v roce 1997 380 klisen a 36 ne vždy kvalitních hřebců). Řada příslušníků plemene vykazuje určitý podíl cizorodých genů, zejména fjordského koně, ale i chladnokrevných plemen. Pro čistokrevnou jednosměrnou plemenitbu je k dispozici cca 262 klisen a 24 hřebců (v roce 1997 170 klisen a 17 hřebců). Protože jde o genovou rezervu, bylo v uplynulých 4 letech prováděno postupně mapování stavu, včetně genetické analýzy a poté upřesňován šlechtitelský postup.
Mateřské stádo je ve své čistokrevné části z 52 % potomstvem 11 hřebců,
především 2289 Goral XII‑11, 340 Oušor‑9
s.v., 264 Goral XIII‑2, 140 2, 82 Gurgul Artur,
Gurgul V – Top., Oušor I.-
Top., 344 Gurgul‑Edo‑1s.v., 343 Gurgul‑Zmrzlík, 4327 Gurgul
šumavský – 3, Hroby VII. Oproti stavu z roku 1997, tedy před koncipováním
prvního chovatelského programu se vlivem uplatňování selekčního tlaku zmenšila
proměnlivost tělesného rámce a tělesných proporcí v základním stádě.
Pro chov Hucula v ČR je charakteristická atomizace a teritoriální rozptýlenost chovu.
V posledních třech letech, přes přetrvávající atomizaci, však dochází
k soustřeďování nejkvalitnějších klisen do pěti profilových chovů: Farma Hucul, Aster Hucul club Praha, Farma Ypsilon, Farma Olšovka,
p. Peter.
2.
Chovná oblast plemene huculského koně
Chovná oblast huculského koně je v současnosti vymezena územím České
republiky.
3. Chovný
cíl huculského koně
3.1. Chovným cílem je dosáhnout a upevnit typ malého
horského koně v plemenném standardu.
3.2. Standard plemen
3.2.1.
Exteriér
Typický huculský
kůň - představitel svého plemene ‑ je dlouhověký, tvrdé konstituce,
nesoucí co nejúplnější genetickou informaci svého plemene. Má dobře vyjádřený
plemenný typ, tělesný rámec s delšími liniemi, fundamentem, korektním postojem
a pravidelnými chody odpovídajícími plemenu. Kopyta jsou odolná s tvrdou
rohovinou. Pro svoji vytrvalost, skromnost, charakterové vlastnosti, pevné
zdraví a klidný temperament je zvláště vhodný pro jezdeckou turistiku,rekreaci,
výcvik dětí, hipoterapii i lehký zápřah. S ohledem na
jeho velikost je dobře využitelný pro jezdecký i vozatajský provoz. Huculský
kůň patří mezi pozdní plemena dospívající v 5 až 6 letech. Plně výkonným
zůstává při dobré péči až do pětadvaceti let, dožívá se třiceti, vyjímečně i více let. Dospělí koně by měli dosáhnout
následujících základních tělesných rozměrů (měr):
klisny hřebci
KVH 134 ‑ 142
cm 136 ‑ 144 cm
Obvod hrudi 160 ‑180 cm 165 ‑185 cm
Obvod holeně
(Ohol) 17,5 ‑19,5 cm 18,2 ‑20,2 cm
Huculský kůň má dobře vyjádřený plemenný typ s výrazným pohlavním
dimorfismem a souladnou tělesnou stavbou. Hlava je robusnější,
zpravidla suchá, kratší v obličejové části, se širokou mozkovnou a mohutnými žuchvami. Krk je silný, svalnatý, středně nasazený, často
bývá klenutý. Kohoutek je zpravidla méně výrazný, hřbet pevný, bedra krátká, dobře vázaná. Příznačný
je široký, hluboký a prostorný hrudník. Záď huculského
koně je zpravidla široká, středně skloněná, často kratší a dobře osvalená. Končetiny mívají
kratší přední holeň (připouští se kratší strmější spěnka). Zpravidla
jsou suché, s výraznými
klouby, pravidelnými kopyty s velmi dobrou rohovinou. Postoj vpředu pravidelný,
vzadu někdy mírně šavlovitý a
sblížený v hleznech.
Chody bývají kratší, ale
pravidelné. Zejména v terénu se
pohybuje huculský kůň velmi jistě a
obratně. Barvou je zpravidla hnědák nebo
plavák všech odstínů. Vyskytují se však i
další barvy, především ryzák. Odznaky jsou nežádoucí. U obou zbarvení se obvykle vyskytuje
výrazný úhoří pruh, někdy oslí kříž
a zebrování bérce a předloktí. Srst huculských
koní bývá delší, dobře přizpůsobivá nepřízni podnebí, hrubší a hustá, na kořeni
ohonu je občas štětka z krátkých žíní,
ohon často splývá až k zemi.
3.2.2. Vlastnosti
Huculský kůň je
po většině velmi dobrého charakteru, psychicky vyrovnaný, klidnějšího
temperamentu, uchovávající si přirozené instinkty svého divokého předka.
Genotyp huculského koně vykazuje výraznou fenotypovou
dominanci a genetickou průraznost. Je
dobře krmitelný, skromný a nenáročný. Při dobrém zacházení je učenlivý,
pracovitý, vytrvalý a vzhledem ke svým tělesným rozměrům velmi výkonný při
práci, zejména v terénu, kde je jistý a obratný. Velká odolnost a konstituční
tvrdost se projevují především při nepříznivých životních podmínkách. Nevadí mu
nízké teploty, je však citlivý na nedostatek čerstvého vzduchu ve stáji. Dík
svým původním instinktům je velmi životaschopný.
Plodnost bývá velmi dobrá. Při odpovídající péči klisny dobře zabřezají, natalita je vysoká a porody většinou bez komplikací. Vývoj hříbat bývá bezproblémový.
4. Metody selekce ( výběru )
4.1. Uchování kvalitní, neporušené genetické informace a případné zlepšování interiéru včetně exteriéru chovných koní se provádí systematickým výběrem (selekcí). Pro posuzování huculských koní platí následující kritéria, která musí být při zápisu do plemenných knih zhodnocena:
4.1.1. Původ
Původ musí být
po stránce krevních kombinací co nejhomogennější ve smyslu bodu 1.4.1..Příbuzenská
plemenitba by neměla být blíže než III. x III. generace.
4.1.2. Posuzování zevnějšku ( exterier )
Při posuzování
zevnějšku se především hodnotí plemenný typ, pohlavní výraz, tělesná stavba,
korektnost, pravidelnost a
prostornost chodů v kroku i klusu a celkový dojem.
4.1.3. Posuzování vlastností
Posuzuje se především charakter, temperament, krmitelnost, vytrvalost, pracovní ochota, mechanika pohybu, zdraví, konstituční tvrdost, životnost a vlastní výkonnost koně, zpravidla při výkonnostních zkouškách. Zkušební řád je přílohou tohoto programu (č.2).
4.1.4. Další selekční kritéria
4.1.4.1. Kontrola dědičnosti potomstva se používá v rámci stabilizační selekce, nikoliv jako výkonnostní kriterium.
4.1.4.2. Jako pomocná selekční kritéria se mohou uplatnit hodnocení plodnosti a dlouhověkosti v reprodukčním procesu.
4.2. Posuzování a selekce se provádí většinou při zkouškách výkonnosti hřebců i klisen, nebo při zápisu klisen do PK, případně také při zápisu a označování hříbat.
5. Plemenitba a použití jiných plemen
5.1. V rámci plemene se využívá čistokrevná plemenitba mezi jedinci zapsanými v PK huculského koně.
5.2. Použití jedinců chovných populací huculského koně z jiných chovných oblastí (ze zahraničí) se řídí šlechtitelským programem, a to jak u hřebců, tak u klisen, a musí být schváleno Radou PK.
5.3. Zařazení koní do genetického zdroje se řídí pokyny zakotvenými v Národním programu ochrany GZ.
5.4. Použití jiných plemen se nepředpokládá.
6. Závěrečná ustanovení
6.1. Šlechtitelský program byl schválen oprávněnou organizací dne 9. ledna 2001.
6.2. Šlechtitelský program byl schválen rozhodnutím MZe ČR v únoru 2001.