Vliv koně Převalského na současný chov huculského koně

V padesátých letech bylo ve Výzkumné stanice pro chov koní ve Slatiňanech u Chrudimi prováděno rozsáhlé experimentální křížení různých plemen koní, mimo jiné i křížemí domácích koní s koněm Převalského. V rámci tohoto pokusu byly připuštěny tři bilgorajské klisny neznámého původu, zanechané na našem území armádami II. světové války (Dobroruka - Kholová, 1992). Bilgorajský kůň (jinak též polský konik) je primitivní plemeno, jehož původ je odvozován od posledních lesních tarpanů a na jehož základě probíhá v Polsku od r. 1923 pokus o regeneraci divokého evropského koně. Z tohoto spojení se narodil z klisny 108 Runa v roce 1951 hřebeček Tarpan, jehož otcem byl plemeník stáda pražské ZOO hřebec Uran 76 (nar. 1944, Praha). Hřebeček byl později využit v chovu huculského koně s úmyslem rozšířit jeho genovou základnu. Od podílu krve divokách koní se zároveň očekávalo i umocnění konstituční tvrdosti a nenáročnosti huculského koně.

V r. 1954 byl hřebeček Tarpan přemístěn do Výzkumné stanice pro chov horského koně ve Zlobinách - Horňanech (okr. Bánovce nad Bebravou). Do zlobinského stáda byly začleněny i bilgorajské klisny z tohoto experimentu a sice pod č. 846 jeho matka Runa (nar. 1941), pod č. 849 Tarnica a snad i další (Tatarka a Mongolka). Hřebeček Tarpan zde byl zařazen do výcviku a dne 15. 9. 1955 absolvoval výkonnostní zkoušky horských koní. Na základě úspěšného absovování zkoušek byl zapsán do stavu plemenných hřebců Státního hřebčína Prešov a přejmenován (v duchu tradice pojmenování huculských koní) podle hory nedaleko Zlobin na 629 Rokoš.

Hřebec 629 Rokoš byl světlý plavák s tmavším čelem a nosem, výrazným hřbetním pruhem a tmavými spěnkami. Je popisován jako kůň se silnou stavbou těla, méně ušlechtilou hlavu, mohutnou primitivní hřívu a krátkým ožíněním kořene ocasu. Vynikající byla kvalita rohoviny kopyt. Ve čtyřech letech dosahoval následujících tělesných rozměrů: Výška pásková 148 cm, obvod hrudi 163 cm, obvod holeně 18,1 cm, hmotnost 405 kg. Z tabulky výsledků zkoušek výkonnosti (tab. 2) vyplývá, že hřebec 629 Rokoš byl vysoce ohodnocen co do konstituce a vcelku přijatelné byly i jeho pracovní výsledky, třebaže zkouška neproběhla (jak je patrné z dochovaných fotografií) bez problémů. Naopak velmi nízko byl vyhodnocen charakter a zejména temperament, který se ukázal být až na závadu pracovního využití.

Hřebec 629 Rokoš připouštěl ve zlobinském hřebčíně v r. 1956 a v letech 1957 - 1962 v hřebčíně státních lesů na Muráni. V r. 1963 byl vyřazen z chovu a z muráňského hřebčína byl předán ZOO v Bratislavě. V následujícím roce byl vrácen do Výzkumnému ústavu chovu koní ve Slatiňanech, kde byl 13. srpna 1964 utracen. Za svého pětiletého působení v hřebčíně státních lesů na Muráni zplodil celkem 21 hříbat. Důvodem jeho v podstatě minimálnímu využití v chovu bylo nepochybně to, že muráňský hřebčín nebyl šlechtitelským ústavem (jehož cílem by bylo rozšířit krevní základnu huculského koně krví koně Převalského), ale užitkovým chovem, zabezpečujícím koně pro potřeby lesního hospodářství. Požadavky na tělesný rámec produkovaných koní (konkrétně především na jejich hmotnost v kilogramech a metrických centech) se však neustále stupňovaly a hřebec 629 Rokoš odpovídající potomstvo nezaručoval. Přesto však byly do muráňského chovu zařazeny dvě jeho dcery a to 51 Huba-7, plavka (nar. 1958 z 25 Žemla) a 481 Ivena-9, plavka (nar. 1959 po 19 Kavka). Klisnu 52 Huba zakoupil v r. 1973 pro svůj šumavský chov Dr. Hrabánek. Spolu s dalšími dvěma klisnami získal i klisnu 811 Mina, nar. 1963 z 481 Ivena-9 po 349 Oušor. Potomky klisny 811 Mina Oušor jsou m.j. zemští hřebci 119 Gurgul šumavský-1 (nar. 1977) a 4327 Gurgul šumavský-3 (nar.1979), pozdější pepiniér topoločianského hřebčína Gurgul VII. Klisna 52 Huba byla později odprodána a v plemenářské dokumentaci byl zjištěn záznam o její dceři 7-Hrubka (nar. 1976, Velká Losenice u Žďáru n. Sáz.). Z působení hřebce 629 Rokoš ve Zlobinách byla do zdejšího chovu zařazena jeho dcera 940 Rokoš-1 z 845 Vlajka II, zlobinské trofejní klisny s pravděpodobným původem po 451 Gurgul z 800 Sáva (zlobinská klisna nar. 1936 v Tuřích Remetách po haflingu 99 Campi). Potomkem klisny 940 Rokoš-1 je topolčianský pepiniér Hroby VI (nar. 1963 po Hroby V, v zemském chovu veden jako 4104 Hroby V-21).

Hřebec 629 Rokoš založil novou linii tzv. horského koně, se kterým byl tehdy huculský kůň ztotožňován. Pokračovateli linie Rokoš byli hřebci 283 Rokoš-3 (nar. 1957 ve Zlobinách z 896 Děrevňa, východoslovenské klisny-kříženky s pozadím chladnokrevníka) a 4064 Rokoš-26 (nar. 1963 na Muráni z norické klisny 9-50 K Cena po 2509 Romeo Vulkan VI). První z uvedených hřebců působil v zemském chovu v letech 1962 až 1967, druhý 1967 a 1968. Těmito hřebci linie Rokoš zanikla.

Praktického chovatele pochopitelně zajímá, jak se potomci hřebce 629 Rokoš uplatnili jako pracovní koně. Zakladatel linie - jak můžeme usuzovat z výsledků výkonnostních zkoušek (Solařík 1955) a ze vzpomínek na jeho působení na Muráni (Duruttya in Volf 2002) - byl pro svůj špatný charakter pro pracovní využítí téměř neupotřebitelný. Byl nesnášenlivý vůči hřebcům i valachům a velmi obtížně ovladatelný. Na druhé straně byl schopen mimořádného výkonu jako jezdecký kůň pro terenní ježdění. Neúnosný charakter se projevoval i u jeho potomků, jmenovitě hřebců a to i po kastraci, kdežto samičí potomstvo bylo klidnější. Nezodpovězenou otázkou zůstane, nakolik byly tyto charakterové vady dědictvím po Uran 76, který byl ve srovnání s pozdějšími hřebci ZOO Praha hodnocen jako agresivní a výrazně dominantní (Mahler 1992). Podle zkušeností praktických chovatelů by však měly být charakterové vlastnosti potomstva přijatelnější, pokud by na počátku experimentu byl k dispozici vhodnější plemeník. Cílené vyhodnocení upotřebitelnosti potomků hřebce 629 Rokoš jako tažných koní v lesním hospodářství nebylo pravděpodobně provedeno. Alespoň částečnou představu o jejich uplatnění si však můžeme udělat na základě Odborné expertizy o plemenářské práci hřebčína Muráň (Richter-Munk, Slatiňany 1967). Jak je zde uvedeno, lesním závodům bylo dodáno celkem 12 potomků hřebce 629 Rokoš, přičemž ani jeden z těchto koní nebyl hřebčínu jako neupotřebitelný v záruční lhůtě vrácen. Podle dotazníku rozeslaného jednotlivým lesním závodům byli co do spolehlivosti v tahu jako velmi dobří hodnoceni 4 koně, jako dobří 3 koně, jako méně dobří 4 koně a pouze 1 kůň byl (ale až po dvouletém pracovním využívání) pro netahavost vyřazen. Vyjádřeno procenticky byly tyto výsledky zcela srovnatelné s potomstvem huculských hřebců, kde např. z potomstva hřebce 630 Goral-Vihorlat (Andor) byli z 54 koní vráceni 3, pro netahavost vyřazeno 6, další 3 pro choroby pohybových orgánů a po 1 koni pro choroby dýchacích orgánů a oběhového ústrojí.

Pokud bychom měli vyhodnotit působení hřebce 629 Rokoš z hlediska experimentálního rozšíření genové základny huculského koně prostřednictvím krve kertaka, pravděpodobně bychom došli k závěru, že se pokus zdařil. Potomci hřebce 629 Rokoš jsou zastoupeni v chovu huculského koně jak českých zemí, tak i na Slovensku. Podle plemenné knihy huculských koní Národného žrebčína š.p. Topolčianky byli v r. 2001 ve stádě matek (celkem 22 klisen) 3 dcery hřebce Hroby VI (t.j. klisny s 6,25 % krve kertaka) a jedna dcera hřebce Gurgul VII (3,125 %). Jako kmenový hřebec je v r. 2001 uváděn Gurgul VIII, přímý potomek hřebce Gurgul VII. Do chovu huculského koně v českých zemích se hřebec 629 Rokoš zapsal především prostřednicvím potomků své vnučky 811 Mina Oušor a to zejména hřebcem 119 Gurgul šumavský-1 (6,25 %).

Linie Rokoš není pochopitelně originální linií huculského koně. Přesto však nelze považovat koně, v jejichž původu je tato linie zastoupena, za nežádoucí křížence. Přijmeme-li teorii, že na vzniku karpatských primitivních koní se v důsledku historického vývoje této oblasti podílel jak tarpan, tak i kertak a na rozdíl od ostatních místních rázů dotvořil exteriér hucula chladnokrený kůň (Hitrík, 1968), můžeme příslušníky linie Rokoš do jisté míry naopak považovat za prototyp huculského koně.

Ing. Jaroslav Radvan

Tab. 1:
Výsledky měření hodnot TRIAS při zkouškách výkonnosti na Muráni a ve Zlobinách (Solařík 1955)

Muráň: Hřebec 630 Goral Vihorlad (Andor) po 310 Goral z 48 Mulica
Zlobiny: Hřebec
629 Rokoš po Uran 76 z 846 Runa

Distanční jízda: Lehký tah v dvojspřeží, časový limit 1 hodina, vzdálenost 12 km
Zkouška pod nosným sedlem: Zatížení 120 kg, vzdálenost 3,4 km, čas 1 hodina

  Rokoš (Zlobiny) Andor (Muráň)
Distanční jízda na 12 km Zkouška pod nosným sedlem Distanční jízda na 12 km
Tep-Dech Teplota Tep-Dech Tep-Dech Teplota
měřeno v klidu 42 - 24 38,5   42 - 17 37,5
ihned po zkoušce 52 - 52   68 - 52 82 - 88  
po 30 minutách 44 - 16   46 - 18 48 - 16

Poznámka: Ve srovnání s ostatními koňmi podrobenými výkonnostním zkouškám (6 klisen ve Zlobinách, 7 klisen a 1 hřebec na Muráni) měl hřebec Rokoš bezkonkurenčně nejnižší tepovou frekvenci naměřenou bezprostředně po distanční jízdě. Dechová frekvence naměřená po 30 minutách po distanční jízdě napovídá, že pracovní výkon se na kondici koně projevil mimo jiné tím, že jej zbavil zbytečné nevozity.

Tab. 2:
Výsledky zkoušek výkonnosti malých horských koní ve Zlobinách, konaných ve dnech 15. - 16. 9. 1955 (Solařík, 1955)

Rokoš (po Eq. Przewalski z 846 Runa):
Výkonnost:

konstituce 9   pod sedlem 7
krmitelnost 7   nošení břemen 9
temperament 2   distančníjízda 7
charakter 3   tah v káře 6
mechanika pohybu 8   tah ve smyku 8

Třída: III.,
Počet bodů: 65
Pořadí: 6. (celkem 7
koní)


Literatura:

Dobroruka, Luděk J. - Kholová. Helena: Zkrocený vládce stepí. Panorama, Praha 1992

Hitrík, Štefan: Od divého prakoňa - cez tarpana - až po najušlachtilejšího koňa arabského. Státní plemenářský ústav v Prešově, Prešov 1965

Král, Josef: Zhodnocení dosavadních výsledků křížení hucula ... při zmohutňovacím procesu horského koně na Slovensku. Diplomová práce VŠZ Brno 1965

Mahler, Zdeněk: Koně Nikolaje Michajloviče. Equito 1992/8/8

Michal, Václav a kol.: Výzkum provádění zkoušek výkonnosti koní různých užitkových typů, především soumarů a malých horských koní. Závěrečná zpráva Výzkumného ústavu živočišné výroby, Uhříněves 1955.

Richter, Lev - Munk, Zdeněk: Odborná expertiza o plemenářské práci hřebčína Muráň za dobu trvání, t.j. 1950 - 1967 a stanovení další perspektivy plemenářské práce k vyšlechtění vhodného koně pro potřeby lesního hospodářství. Výzkumný ústav chovu koní Slatiňany 1968

Solařík, Stanislav: Malý horský kůň u nás. Diplomová práce VŠZ Brno 1955

Volf, Jiří: Odysea divokých koní. Academia, Praha 2002

Fotografie:

1. Uran 76, nar. 1944 ZOO Praha. Foto Volf, ZOO Praha 1964

2. 846 Runa (108 Runa), nar. 1941. Foto Hučko, Zlobiny 1956

3. Hřebeček Tarpan, nar. v červnu 1951. Archiv VÚK Brno, Slatiňany březen 1953

4. Hřebec 629 Rokoš při zkouškách výkonnosti (tah ve smyku). Archiv VÚK Brno, Zlobiny 15.9.1995

5. 629 Rokoš, nar. 1951 (50 % Eq.Prz). Foto Hučko, Zlobiny 1956

6. Huba R 629-7, nar. 1958 (25 % Eq.Prz). Foto Král, Muráň 1964

7. Hroby VI, nar. 1963 (12,5 % Eq.Prz). Foto Bláha, Topolčianky 1984