Posuzování původu huculských koní

Chovu huculského koně bývalého Československa bývá vytýkáno, že vnesl do haličsko-bukovinské krve originálního hucula nejen nepůvodní geny horských koní západních Karpat, ale dokonce jej překřížil jedinci zcela jiných plemen. Na přelomu 40. a 50. let skutečně došlo v Československé republice ke zřízení dvou rozsáhlých chovů huculského koně (Výzkumná stanice Zlobiny-Horňany a Hřebčín státních lesů na Muráni), jejichž mateřská stáda byla vytvořena z tzv. trofejních klisen získaných od vojenské správy a státních statků a klisen neznámého původu vykoupených z rolnického chovu. Mnohé z trofejních klisen byly popisovány jako kříženky hucula s arabem, haflingem a chladnokrevníkem a stejně tak i klisny rolnického chovu východního Slovenska vykazovaly poněkud odlišný typ než byl typ originálního haličsko-bukovinského huculského koně.

Údolí východoslovenských hor nebyla tak odlehlá jako zapadlé končiny Haliče a Bukoviny, takže zdejší rolnický chov byl ovlivněn kuturními plemeny (jmenovitě arabem a lipicánem) v daleko větší míře než ve východních Karpatech. Soudobí hipologové poukazují i na trvalý příliv krve polského konika (Zuda 1954). Specifický dopad na východoslovenského a podkarpatoruského koně pak měly i události obou světových válek. Vpád ruských vojsk v r. 1914 znamemal pro zdejší chov koní katastrofu a některých okresech (svidnický, medzilaborský a stropkovský) byl prakticky zničen. Náhradou za zabavené potahy poskytovala státní správa zdejším rolníkům vyřazené koně z vojenských lazaretů a rozprodávala zde i hříbata narozená klisnám bojujících jednotek. Na východní Slovensko se tak dostali koně prakticky ze všech částí střední Evropy a po válce údajně i koně z výprodeje americké armády (Veselý 1925). Přechod fronty II. světové války postihl slovenský chov ztrátou až poloviny početního stavu koní. Ten doplněn koňmi nejrůznějších plemen zavlečených k nám válkou, včetně koníků východoevropského i asijského původu. Navíc sem směřovaly i transporty koní z akce UNRRA (především malých koní původem ze severní Ameriky), kteří však na chov huculského koně s největší pravděpodobností neměli vliv.

Hřebčíny na Muráni a ve Zlobinách měly produkovat mohutnějšího koně než byl stávající huculský kůň a tento požadavek ovlivnil jak výběr při nákupu plemenných klisen, tak i další plemenářskou práci. Z vyprodukovaného materiálu byli k dalšímu chovu přednostně využíváni potomci kříženek a trofejních klisen, kteří dosahovali větší tělesnou hmotnost než potomci rodičů odpovídajících huculskému typu. Ve zmohutňovacím procesu (jehož cílem bylo vytvoření nového plemene tzv. horského koně) se pak výrazně uplatnili i hřebci jiných plemen. V obou hřebčínech to byli zpočátku trofejní a fjordští hřebci, na Muráni později i haflingové a naposled noričtí hřebci. V topolčianském hřebčíně (kam bylo v r. 1961 přemístěno zlobinské stádo) pokračovalo křížení s fjordem. Ve všech jmenovaných hřebčínech však byla - i když v omezené míře - udržována čistokrevná huculská plemenitba.

Už v 50. letech ztratila na chovu horského koně zájem armáda, v následujících desetiletích proběhla úplná mechanizace v zemědělství a potřeba tažné síly v lesním hospodářství si vynutila změnu orientace na čistě norický chov. Chov horského koně ztratil své opodstatnění, což ve svém důsledku vedlo na straně jedné k výprodeji huculů z hřebčína na Muráni, na straně druhé k obnově čistě huculského chovu v Národním hřečíně Topolčianky. Typ horského koně a fjordhucula byl z topolčianského stáda vymýcen a zdejší stádo huculského koně bylo doplněno importy plemenného materiálu z polského a rumunského chovu. Zbytky krve nepůvodních plemen (pokud jsou v původu některých koní dosud zastoupeny) nejsou na exteriéru současného topoločianského hucula nijak patrné. V České republice vychází chov huculského koně ze slovenského chovu, t.j. z koní získaných z výprodeje muráňského hřebčína a z nákupu přebytečného plemenného materiálu z Topolčianek. Podíl krve někdejšího horského koně (příp. muráňských a zlobinských klisen bez původu) je zde vyšší než v topolčianském stádě.

Podle bodu a/ jsou tedy za čistokrevné huculské koně považováni především ti jedinci, kteří mají ve svém původu zastoupeny výhradně předky příslušejícící k uznávaným huculským liniím Goral, Hroby, Gurgul, Oušor, Pietrosu a Prislop. Řád plemenné knihy bohužel nezaujímá stanovisko k liniím horských koní (Javor, Rokoš, Muráň), jejichž příslušníci které jsou v někdejších seznamech státních hřebců často (ale ne vždy) vedeni pod označením hucul. Podle bodu c/ je v původu huculského koně do jisté míry tolerováno i zastoupení čistokrevných fjordských koní. Jmenovitě jde o topolčianské pepiniéry a zakladatele linií Sirocco, Dychov, Czaromír, Darion a Grom. Dále se pak na zušlechťovacím křížení v topolčianském hřebčíně podílely importované fjordské klisny 946 Agra, 947 Ciria, 948 Piruza, 949 Jagodna a 950 Mahara. Mimo fjordských koní topolčianského stáda se na formování tzv. horského koně se výrazně podíleli hřebci Hron-Balamut (Zlobiny ) a Birlad (Zlobiny a Muráň).

V původu u nás chovaných huculů se však velmi často nacházíme i jména klisen, která s liniemi huculských ani fjordských koní nekorespondují. Příloha č. 1 Řádu plemenné knihy uvádí seznam klisen, jejichž zastoupení je za podmínek uvedených pod bodem b/ přípustné. Až na topolčianskou klisnu březnického původu 582 Mája jde o klisny bez původu (nebo s původem jednostranným příp. nedostatečně doloženým), které tvořily základní mateřské stádo muráňského a zlobinského hřebčína. U některých z nich se v plemenářské dokumentaci (příp. v jiných pramenech) dochoval jejich popis, výsledky uplatnění v chovu příp. i fotografie.

825 Agla, nar. 1941. Klisna základního zlobinského stáda, zakladatelka dosud zastoupené rodiny topolčianského stáda, neznámého původu, pravděpodobně tzv. trofejní. Typ a plemenná příslušnost nezjištěny. K významným potomkům patří klisna topolčianského stáda 926 Hroby IV-9, nar. 1955 ve Zlobinách po zemském hřeci 397 Hroby.

18 Barna (Žárlivá), nar. 1941 (foto 1). Klisna základního muráňského stáda, huculka neznámého původu. Podle zjištěných výžehů (maďarská korunka, k 684-41) zřejmě turjaremetského chovu, po otci z linie Goral. K význaným potomkům patří muráňská klisna první generace 28 Alfa (4 Alfa-3) nar. 1951 po zemském hřebci 290 Gurgul.

862 Dagmar, nar. 1944. Klisna základního zlobinského stáda, zakladatelka dosud zastoupené topolčianské rodiny klisen. Klisna neznámého původu, pravděpodobně tzv. trofejní, popisovaná jako křížena v typu haflinga (Hučko 1957). K významným potomkům patří klisny topolčianského stáda 904 Gurgul a 906 Gurgul (obě po 452 Gurgul) a 386 Goral (po 310 Goral) a topolčianský pepiniér Goral XI (po 310 Goral), v zemském chovu vedený jako 368 Goral-18.

Vedle klisny 862 Dagmar zlobinská byla do topolčianského huculského stáda zařazena i klisna 583 Dagmar březnická (po Campi březnický z 568 Antilopa), její rodina však již zanikla.

884 Delta, nar. 1944 (foto 2). Klisna základního zlobinského stáda, neznámého původu, popisovaná jako polohuculka, trofejní. K významným potomkům patří zlobinská klisna I. generace 918 Goral III-22 (918 Odesa), nar. 1954 po zemském hřebci 310 Goral.

39 Franca (Zuzika), nar. 1944 (foto 3). Klisna základního muráňského stáda, huculka neznámého původu. Odchovala 12 hříbat, vysoká plodnost se projevila i v dalších generacích. K významným potokům patří 488 Ica Oušor-18 (po 349 Oušor), muráňská klisna I. generace později odprodaná do České republiky (m.j. matka hřebce 82 Gurgul Artur), dále 1353 Fabula (260 Fabula-53) po trofejním hřebci 13 Muráň, muráňská klisna I. generace.

882 Gelnica, nar. 1947 (foto 4) po 451 Gurgul z matky uváděné jako "chovná klisna", jinde jako "polo.huc.kobyla" nebo "poloninská kobyla". Klisna základního zlobinského stáda. Zakladatelka dosud zastoupené rodiny topolčianského stáda. K významným potomkům patří topolčinanská klisna 936 Hroby IV-32, nar. 1956 ve Zlobinách po zemském hřebci 397 Hroby.

900 Goral (Fakolka), nar. 1946 (foto 5) po 310 Goral z chladnokrevné klisny. Klisna základního zlobinského stáda. Do chovu huculského koně se zapsala svojí dcerou 13 Birlad-37 po zlobinském plemeníku, fjordském hřebci 631 Birlad.

Goral 490-11 Hilda, nar. 1958 po 490 Goral z 11 Zuza. Klisna muráňského stáda I. generace. Do chovu se zapsala především svým synem s.v. Gurgul Stano 636-23 (po 636 Gurgul Edo, totožným s Gurgul IV - Top.), nar. 1968 na Muráni, plemeníkem muráňského a košického chovu a otcem hřebce 82 Gurgul Artur. Dalšími potomky jsou hřebec s.v. Oušor Zmrzlík (Oušor Eso) nar. 1977 na Muráni po Oušor Úver, plemeník pražského Hucul-clubu a klisna K2 Dendy po témže hřebci.

Muráňští plemeníci linie Oušor bývají někdy uváděni pod pořadovými čísly vyjádřenými římskými číslicemi (349 Oušor-5 jako Oušor I, 4639 Oušor-2 Miro jako Oušor II, 4191 Oušor Úver jako Oušor III)

Halda (453 Halda-37),nar. 1958 na Muráni po 630 Goral z 67 Citrona (po 290 Gu z 11 Zuza). Klisna muráňského stáda II. generace. Pravděpodobně odprodaná do českého zemského chovu. Jako potomek je uváděna klisna Lucka (po s.v. Oušor-Komár)

84 Hurka (412 Hurka-6), nar. 1942 (foto 6). Klisna základního muráňského stáda, huculka neznámého původu. Její dcera Gurka (376 Gurka-19) po 630 Goral Vihorlad byla klisnou muráňského stáda I. generace. Potomkem klisny 376 Gurka-19 a muráňského hřebce 4639 Oušor-12 Miro (II) byla založena topolčianská větev linie Oušor (Oušor bez čísla, v zemském chovu 4191 Oušor-7 Turek) nar. 1969 na Muráni.

118 Irma (Stará Irma), nar. 1949 (foto 7). Klisna základního muráňského stáda, popisovaná jako kříženka hafling x hucul, někdy uváděn původ po 280 Gurgul. K významným potomkům (celkem 12 hříbat, z toho 3 hřebci a 2 klisny v chovu) patří 12 Blastovička (po s.v. Gurgul-Stano) nar. 1974, zakoupená Hucul-clubem Praha z Vysoké školy veterinární v Košicích.

Jagna. Polská klina plemene fjord. Do československého chovu se zapsala jako matka topolčianské klisny 949 Jagodna (po Gaus-Gans), jedné z 5 fjordských klisen, importovaných v 60. letech z Polska. Klisna 949 Jagodna je matkou hřebce zemského chovu České republiky s.v. Goral X-6 Bubík, nar. 1964 v Topolčiankách.

23 Klapka (Klapta-Zdravá-Zdrava), nar. 1942 (foto 8). Klisna základního muráňského stáda, huculka neznámého původu. Do chovu se zapsala svojí dcerou 317 Galba-75, nar. 1957 po 501 Gurgul, odprodanou v r.1972 pražskému Hucul-clubu (5 Galba).

90 Macocha, nar. 1942. Klisna základního muráňského stáda, huculka neznámého původu. Do chovu se zapsala svojí dcerou 103 Cocha-14, nar. 1953 na Muráni po 501 Gurgul.

582 Maja (Mája), nar. 1943 (foto 9) v Březnici u Příbrami po 62 Hroby II z 588 Bukovina. Jedna ze sedmi klisen chovu hr. Pálffyho, kterými bylo po II. světové válce doplněno topolčianské stádo. Do chovu se zapsala pokračovatelkou dosud zastoupené topolčianské rodiny klisnou 736 Gurgul III-8 (po Gurgul III).

Z březnického chovu byly zařazeny následující klisny: 588 Bukovina, nar. 1935, 587 Lidka, nar. 1941, 586 Antilopa, nar. 1932 po 62 Hroby II z klisny po Goral, 585 Myška, nar. 1933, 584 Albína, nar. 1929, 583 Dagmar, nar. 1944 po Campi březnický z 586 Antilopa, 582 Mája, nar. 1943 po 62 Hroby II z 588 Bukovina.

51 Mega, nar. 1945. Klisna základního muráňkého stáda, popisovaná jako kříženka hafling x hucul, podle rodokmenů některých potomků jde o klisnu z Pálffyho chovu po březnickém hřebci Hroby (62 Hroby II). Do chovu se zapsala svým synem, muráňským plemeníkem 300 Muráň Gutin, nar. 1957 na Muráni po trofejním hřebci v typu malého chladnokrevníka 13 Muráň (jindy označovaného jako bilgorajského koně).

108 Morža II (Moršina-Maržina), nar. 1948 (foto 10). Klisna základního muráňského stáda, huculka neznámého původu. Do chovu se zapsala svojí dcerou Geraldina (po 501 Gurgul) - tato klisna se v seznamu matek muráňského hřebčína neuvádí. Pravděpodobně byla zařazena do zemského chovu ve východních Čechách.

48 Mulica (Muľka-Milka-Žilka-Zadarmo), nar. 1940 (foto 11). Klisna základního muráňského stáda, huculka neznámého původu. Do chovu se zapsala svojí dcerou 194 Edda Gurgul-67, nar. 1955 po 290 Gurgul, muráňské klisny I. generace, uváděné v Hucul-clubu Praha jako 4 Edda. Významným potokem klisny 48 Mulica je muráňský plemeník 630 Goral Vihorlat (Andor), nar. 1951 po 310 Goral na Muráni.

111 Rumina (Rumiva), nar. 1943. Klisna základního muráňského stáda, huculka neznámého původu. Do chovu se zapsala svojí dcerou 603 Jarina-23, nar. 1960 po 490 Goral.

70 Sekačka (Zvončok), nar. 1945 (foto 12). Klisna základního muráňského stáda, huculka neznámého původu. Do chovu se zapsala svými dcerami 290-8 Bella (zřejmě 15 Beta-8), nar. 1952 po 290 Gurgul a 6 Tatra (zřejmě 247 Fatra-6), nar. 1956 po 323 Hroby, muráňskými klisnami I. generace. Klisna Fatra působila ve východoslovenském zemském chovu a později byla odprodaná do České republiky.

11 Zuza (Žuža-Asta), nar. 1938 (foto 13). Klisna základního muráňského stáda, huculka neznámého původu. Do chovu se zapsala svojí dcerou 429 Hilda-11 (nar. 1958 po 490 Goral), muráňskou klisnou I. generace (uvedená výše).

25 Žemla (Biela Šarga), nar. 1945 (foto 14). Klisna základního muráňského stáda, huculka neznámého původu. Do chovu se zapsala svojí dcerou 338 Gamma-25 (nesprávným přepisem Gamnia), nar. 1957 po 3 Hroby, muráňskou klisnou I. generace. Do České republiky zakoupená Dr. Hrabánkem a později odprodaná do krkonošského chovu (Farma Hucul - Vysoká nad Jizerou, Janova Hora). Klisna 338 Gamma Hroby je mimo jiné matkou plemenného hřebce 140 Gurgul šumavský-2 (nar. 1978 po 82 Gurgul Artur).

7 Žinka (Zinka-Slepka-Sliepka-Šarca), nar. 1939 (foto 15). Klisna základního muráňského stáda, podle některých pramenů označená rumunskými výžehy, popisovanými jako "m" lomeno "R". Uvádí se i původ po 289 Hroby I-1 z matky po 451-5 Goral 8, což odpovídá spíše podkarpatoruskému hřebčínu v Turja-Remete. Do chovu se zapsala především jako matka významného hřebce 636 Gurgul Edo, muráňského plemeníka zakoupeného Hucul-clubem Praha, který působil rovněž jako topolčianský pepiniér Gurgul IV (nar. 1955 po 290 Gurgul). Klisna 7 Žinka-Slepka je i matkou muráňského hřebce 632 Gurgul Cukor (nar. 1953 po 501 Gurgul) později exportovaného do Polska a klisny I. generace 356 Geneva-12 nar. 1957 po 630 Goral, matky muráňského plemeníka Oušor-Úver.

Z uvedeného výčtu vyplývá, že ne všechny tzv. vyjmenované klisny odpovídaly svým typem huculskému koni. Řada z nich byla popisována jako kříženky a v jednom případě šlo dokonce o klisnu plemene fjord. Posuzováno s odstupem času je však přínos těchto klisen (zejména v českých zemích) hodnocen kladně a na některých z nich (jmenovitě 7 Žinka-Slepka a 84 Hurka) je do značné míry založen i slovenský a zčásti i polský chov. V původu jednotlivých huculských koní však nutně nacházíme celou řadu dalších zcela neznámých jmen. Majitele koně pochopitelně zajímá, zda jde o jméno klisny (z hlediska Řádu plemenné knihy) nepřípustné nebo zda její jméno naopak nesvědčí o originálním původu, vedoucímu až k základům chovu huculského koně.

Neznámá jména klisen nacházíme mimo jiné v částech rodokmenů, ve kterých jsou zaznamenáni předkové importovaných koní z mateřského hřebčína Lucina, tedy koní, o jejichž čistokrevném původu nemůže být pochyb. Na počátku I. světové války bylo totiš huculské stádo evakuováno do Rakouska. Do hřebčína Lucina se zřejmě již nevrátilo a rumunský stát byl nucen vybudovat hřebčín znovu. Uvedený výčet klisen příp. rodin (tab. 2) není pochopitelně úplný. V průběhu dalších let některé z rodin zanikly a do chovu byly zařazeny další klisny.

Chov meziválečného Československa (jmenovitě mateřské stádo turjaremetského hřebčína sestavené z rakousko - uherských klisen linií Hroby, Goral a Miška) byl v r. 1928 doplněn několika klisnami nakoupenými na Podkarpaské Rusi. Byly to klisny Magura, nar. 1925, 18 Dolha, Kiczera, 19 Makovica, nar. 1927 a Zarič, nar. 1928 (Hackl 1938). Po obsazení Podkarpatské Rusi Maďarskem v r. 1938 rozšířily maďarské úřady turjaremetské stádo (zřejmě v souvislosti s přípravou na vojenské operace v Karpatech) na 68 klisen, z části nákupem z podkarpatoruského chovu, zčásti importem z Polska. (Hanko 1942, in Hučko 1956). Několik klisen s maďarskými výžehy pak bylo na přelomu čtyřicátých a padesátých let zařazeno do nově vytvářeného muráňského a zlobinského stáda.

Další jména huculských klisen nezpochybnitelného původu se objevují v posledních desetiletích i v plemenářské dokumentaci topolčianského hřebčína. Jde o klisny importované z Polska, zakladatelky současných topolčianských rodin. Jejich jména se objevují už i v původu koní importovaných do České republiky. V r. 1984 importovány klisny 380 Juta (nar. 1967 po 5991 Hroby V-22 topolčianského původu) - rodina Polonina a 381 Muszka (nar. 1979 po 8838 Goral zřejmě rumunského původu) - rodina Stroczka. Z klisny 380 Juta, importované jako březí po Luzak, byla zařazena klisna 470 Luzak-1 (nar. 1984 po Luzak) a dále byla importována klisna 471 Ruta (nar. 1983 po Luzak) - rodina Janza.

Importovány byly i dvě kliny z Rumunska, které však nesou jména tradičních linií (416 Hroby XIV-72 - rodina Dermoxa a 445 Hroby XIV-87 - rodina Rotunda).

Do úplného výčtu možných jmen huculských klisen chybí jména dalších muráňských klisen základního mateřského stáda, kterých bylo celkem 138 (Duruttya 2000), přičemž jen několik z nich nebylo popisováno jako huculky (Richter-Munk 1968). Uvedena nejsou ani jména muráňských klisen dalších generací, kterými bylo toto stádo obměňováno a z nichž mnohé byly (zejména v posledních letech huculského chovu na Muráni), nepochybně v ideáním typu huculského koně. Dokonce i v původu některých plemenných koní topolčianského chovu nacházíme další neznámá jména. Tak např. matkou topolčianského pepiniéra Hroby VI (nar. 1963) byla klisna 940 Rokoš-1 ze zlobinské trofejní polohuculky 845 Vlajka II (nar. 1939 po 451 Gurgul), jejíž matkou byla zlobinská klisna 800 Sáva (nar. 1936 v Tuřích Remetách po haflingském hřebci 99 Campi). Pro nedostatek místa nelze vyjmenovat ani klisny chovů odvozených od stáda muráňského hřebčína (Hucul-club Praha-Řeporyje, ZOO Košice, Vysoká škola veterinární Košice, Jednotné rolnické družstvo Rápoš, Tatranský národní park), zapsaných v plemenné knize huculského koně vydané Plemenářským podnikem Topolčianky. Podobně nelze vyjmenovat ani klisny krkonošského chovu Farma Hucul (Vítkovice - Janova Hora), ani klisny jednotlivých chovatelů v českých zemích i na Slovensku (za všechny se snad patří uvést alespoň chov Dr. Hrabánka- Hartmanice na Šumavě), jejichž plemenný materiál má právo nárokovat si svým původem označení huculský kůň.

Literatura:

Hackl, Ernst: Der Berg-Tarpan den Waldkarpathen genannt Huzul. Nakl. Friedrich Beck, Vien - Liebzig 1938

Hankó, B: A Hucul ló és tenyesztése Turjareméten. Minerva R.T.Kolozsvár,1942

Osowicku, Apollinaris: Das Huzulenpferd, Stuttgart 1904

Radulescu, J.: Calul Hutul. Editura agro-silvatica de STAT, Bucuresti 1957

Zuda, Jaroslav: Chov koní, I. díl, SPN Praha 1954

Fotografie (archiv Výzkumného ústavu krmivářského v Brně):

1. 18 Žárlivá (1029), huculka, nar. 1941, Muráň 1953

2. 884 Delta, polohuculka, nar. 1944, Zlobiny 1953

4. 882 Gelnica, nar. 1947 po 451 Gurgul z matky chov.klisny, Zlobiny 1953

5. 900 Fakolka, nar. 1946 po 310 Goral z chladn.klisny, Zlobiny 1955

7. II-319 Irma (18), huculka, nar. 1949 po 280 Gurgul, Muráň 1953

8. 23 Zdrava (1009), huculka, nar. 1942, Muráň 1953

9. 582 Mája, huculka, nar. 1943, Topolčianky 1949

10. I-II-217 Moržina (108), huculka, nar.1948 po 280 Gurgul, Muráň 1953

11. 48 Zadarmo (1043), huculka, nar. 1940, Muráň 1953

12. I-II-597 Zvončok (70), huculka, nar. 1945, Muráň 1953

13. 11 Zuza (1004), huculka, nar. 1938, Muráň 1953

14. 25 Žemla (1039), huculka, nar. 1945, Muráň 1953

15. 7 Zinka (1002), huculka, nar. 1939, Muráň 1953