Význam hřebce Gurgul Cukor pro chov huculského koně v Polsku.
V r. 1959 byla uskutečněna výměna plemenných hřebců mezi polským hřebčínem Klikowa a československým hřebčínem Prešov. Z polské strany byli předmětem výměny dva hřebci plemen fjord (Scirocco a Dychov, pozdější plemeníci státního hřebčína v Topolčiankách), za které nabídla československá strana dva huculské hřebce. Jedním z nich byl zemský plemeník 632 Gurgul-Cukor, narozený v r. 1953 v hřebčíně státních lesů na Muráni po otci 501 Gurgul I-2 z matky 7 Žinka (Slepka). Tento hřebec se pod označením Cukor-Gurgul-5 výrazně podílel na dalším vývoji chovu huculského koně v Polsku.
Otcem hřebce 632
Gugrul-Cukor byl zemský plemeník 501 Gurgul I-2, v listech o
původu potomků hřebce Gurgul-Cukor někdy uváděný jako 66 Gurgul
I-2, hnědák. Narodil se narodil v r.1942
v Topolčiankách po Gurgul I Top. z 269 Hroby I.
V hřebčíně státních lesů na Muráni působil v letech
1952 - 1957. Co do počtu potomstva byl jedním ze tří
nejvýznamnějších zde zařazených huculských plemeníků (92
hříbat).Byl to dobře vyvinutý typický huculský hřebec s
následujícími základními tělesnými rozměry: Kohoutková výška
pásková 145 cm, obvod hrudi 169 cm, obvod holeně 19,8 cm (Hučko
1956).
Matka 632
Gurgul-Cukor klisna 7 Žinka (Slepka), prokvetlá ryzka, narozená
1939, byla klisnou základního stáda muráňského chovu. Šlo o
klisnu neznámého (příp. nedostatečně doloženého) původu.
V rodokmenech potomstva je někdy uváděno „otec 289 Hroby
I-1“ a „matka po Goral II“. Pokud můžeme soudit
z dochovaných fotografiíí, klisna se nápadně odlišovala
od častého typu muráňských klisen a to zejména krátkou
ušlechtilou hlavou a nízkoobdélníkovým tělesným rámcem. Její
základní tělesné rozměry byly: Kohoutková výška pásková 139 cm,
obvod hrudi 163 cm, obvod holeně 18,5 cm (Duruttya 2000) .
Hřebeček
Gurgul-Cukor, hnědák, byl označen v levém sedle kmenovým
výžehem po otci (stylizovanými písmeny Gu a číslicí 501),
v pravém sedle pořadovým hříběcím číslem 5. Jeho základní
tělesné rozměry ve 4 letech byly: Kohoutková výška pásková 144
cm, obvod hrudi 176cm, obvod holeně 19,5 cm a hmotnost 390 kg
(Richter-Munk 1968). Byl typickým představitelem původního
huculského koně. Je popisován jako silný kostnatý kůň (t.j. kůň
se silnou a pevnou kostrou, nikoliv hubený)
v užitkovém typu tažného koně. V tahu se údajně
osvědčil, i když je někdy popisován jako „poněkud lenivý“. Jeho
jediným nedostatkem byly nevzhledné krátké a kulovité hleznové
klouby. Přesto se vyznačoval dobrým klusem i cvalem
(Kwiecinska).
Hřebeček Gurgul-Cukor 501-5 byl odchován v hřebčíně státních lesů na Muráni, vykoupen a licentován státním hřebčincem Prešov a zařazen do mateřského hřebčína jako 632 Gurgul-Cukor. Zde připouštěl v letech 1958 – 1959. V té době zde působilo několik dalších huculských hřebců (490 Goral, 630 Goral-Vihorlat, 349 Oušor a 629 Rokoš), takže se v r. 1959 po 632 Gurgul-Cukor narodilo pouze 9 hříbat a v r. 1960 dokonce jen 3 hříbata.
Z potomků hřebce 632 Gurgul-Cukor
narozených na Muráni byla do muráňského stáda zařazena jediná
klisna a sice 489 Irka-16, ryzka, nar. 1959 z klisny 38
Brada-16 po 290 Gurgul. Ta se však zapsala do chovu huculského
koně jako matka muráňského plemeníka 4639 Oušor-Mirko, který je
pokračovatelem československé větve linie Oušor. V
rodokmenech jeho potomků je jméno klisny Irka často
nesprávně zapsáno jako Irha (6 Irha)..
V Polsku byl
hřebec 636 Gurgul-Cukor pod jménem Cukor-Gurgul-5 zařazen
nejprve do zemského chovu. V letech 1962 – 1967 působil
jako kmenový hřebec v hřebčíně Siary. Zplodil velmi dobré a
vyrovnané potomstvo. Z jeho 42 synů obdrželo 29 hřebců
licenci k chovu a 16 z nich bylo zařazeno jako státní
plemenní hřebci. Do stáda matek hřebčína Siary bylo zařazeno
celkem 18 klisen z 35 zde narozených dcer. Pokračovatelem
polské větve linie Gurgul byl hřebec Zefir, hnědý strakáč, nar.
1967 v hřebčíně Siary po Cukor-Gurgul-5 z klisny
Larynka. Jeho základní tělesné rozměry byly 136-165-19,5 cm.
V hřebčíně Siary působil v letech 1971 – 1972 a poté
v letech 1975 – 1976. Co do typu a užitkových vlastností by
nejlepším hřebcem tohoto období. Jeho potomstvo bylo
v obdobném typu jako Cukor-Gurgul-5. Zefirovým nástupcem
byl jeho syn Jasmin, hnědý strakáč, narozený 1977 v Siary
z Dziewanna. Jeho základní tělesné rozměry byly
138-180-19,5. Jasmín se proslavil jako pětinásobný nositel zlaté
medaile z oblastních výstav. Byl vynikajícím koněm jak pro
práci pod sedlem i v tahu a byl úspěšně využit i ve
voltyži. Působí v hřebčíně Siary (Gladyszów) od r. 1983 a
dočkal se zde významných synů a vnuků, mezi které patří např.
Szafir (hnědý strakáč, nar. 1983 po Doba) nebo Lubas (hnědý
strakáč, nar. 1986 po Donica), zařazený do chovu v Německu.
Podle informace z r. 2005 (Kwiecinska) zde Jasmín stále
ještě připouštěl, což nemá v tomto chovu obdoby. Jako
preventivní opatření proti zúžení genetické základy mateřského
stáda je zde totiž kůň ponechán v chovu maximálně 10 let.
Jasmín však produkuje vynikající potomstvo vyznačující se
líbivým strakatým zbarvením a velmi dobrým charakterem, které je
na aukcích pořádaných hřebčínem vysoce ceněno.
Potomci hřebce
Cukor-Gurgul-5 zpětně ovlivnili i slovenský a český chov. Do
topolčianského stáda byl v rámci výměny provedené v r.
1984 zařazen jako Goral XIV (nar. 1978 Siary) hřebec Lemesz po
8257 Elf z 3340 Gazela a klisna 380 Juta (nar. 1976 Siary)
po 5994 Hroby V z 3022 Fantazja, v jejichž původu
je Cukor-Gurgul zastoupen. Oba tito koně jsou předky velké části
plemenných hřebců později působících v chovu České
republiky (2849 Goral Bobek, 607 Goral Fernet, 883 Goral Mark,
740 Goral Ind, 2657 Goral Míša, 2737 Goral Pedro, 264 Goral
XIII-2, 407 Goral XIV-9, 901 Hroby VIII-14 Dragan).
V původu celé řady dalších koní nacházíme zastoupení hřebce
632 Gurgul-Cukor prostřednictvím klisny 489 Irka-16 (6 Irha),
která stojí na počátku československé větve linie Oušor. Mezi
současnými plemennými hřebci české republiky se dále nachází
další dva potomci hřebce Cukor-Gurgul přímo importovaní
z Polska a sice 939 Prislop Argel (nar. 2000 po 2186
Prislop IX-81 z Maciejka 5281) a 875 Lansjer (nar. 1997 po
1321 Piaf z 7885 Salamandra). V letech 1999 -
2002 byl v seznamu hřebců české republiky zapsán i 2720
Berdysz (nar. 1989 po 8957 Jasmín z 7239 Pardwa).
Vedle československé větve linie Gurgul (Gurgul-senior → 290 Gurgul-3 → 636 Gurgul Edo ≡ Gurgul IV Top. atd.) tak existuje větev polská (Gurgul-senior → Gurgul I Top. → 501 Gurgul I-2 → 632 Gurgul-Cukor-5 a jeho potomci), která se od československé linie odštěpila v samém počátku. Obě větve mají společný bod i v klisně 7 Žinka-Slepka, která je matkou jak 636 Gurgul Edo (Gurgul IV Top.), tak i matkou Cukor-Gurgul-5. Ačkoliv značná část huculských koní v Polsku má hřebce Cukor-Gurgul-5 mezi svými předky (to platí pro více než polovinu koní v největších polských huculských chovech t.j. hřebčínech Siary-Gladyszow a Izb), nemusí být zastoupení klisny 7 Žinka-Slepka v původu plemenného materiálu nakupovaného pro chov Slovenska a České republiky na závadu. Naopak – při uváženém sestavení rodičovských párů by bylo možno v tomto případě mluvit spíše o určitém stupni prochovanosti na tuto mimořádně významnou chovnou klisnu.
Literatura:
Buďonyj, S.M. a kol.: Kniga o lošadi, Moskva 1052
Duruttya,
Michal - Pernica, Oldřich: Kone od Muráňa, HIPO-DUR, Košice
2000
Hučko,
Vladimír: Přízpěvek k výzkumu huculského koně se zřetelem k
poměrům na
Slovensku. Kandidátská práce, Vysoká škola
polnohospodárska, Nitra 1956.
*) - Informace o polském chovu huculského
koně byly převzaty z publikace Mgr. ing. Katarzyny
Kwiecinské GURGUL´S LINE – INEXACTNESS IN PEDIGREE OF
CUKOR-GURGUL-5 STALLION (http://www.ejpau.media.pl/volume8/issue2/art-10.html)
