1.Úvod

 

 „Člověk obklíčený živly, které se spikly k  jeho zkáze, by navždy zůstal otrokem, kdyby z něj kůň  neudělal krále.“

                                                                         E.H. Edwards

Po staletí byl kůň věrným a velmi užitečným pomocníkem člověka. S vývojem techniky rychle ztrácí svoji původní práci, ale stává se předmětem sportovního využití.

Již dávno se lidé snaží chránit díla, která vytvořili naši předkové, avšak teprve nedávno si začali uvědomovat, že každý živočich má na naší planetě své místo a svůj význam. To se týká také primitivnějších, méně užitkových plemen hospodářských zvířat.  Ochranou málopočetných plemen hospodářských zvířat nejen vyjadřujeme úctu svým předkům, ale hlavně získáváme zdroj genů pro další šlechtění.

Huculský kůň je řazen mezi primitivní plemena koní, která nejsou příliš vhodná pro sportovní využití a nevynikají krásou a ladností ušlechtilých plemen. Avšak pokud chcete mít spolehlivého koně do hor, vyberete si hucula, pro jeho skromnost, obratnost, vytrvalost a klidný temperament. A až vás bezpečně přenese přes neschůdné kamenité cesty, určitě vám nebude vadit jeho hrubší hlava a kravský postoj.

Ve své práci jsem se zaměřila na jeden z největších chovů hucula v  České republice – Farmu Hucul na Janově Hoře.

 

 

 

 

 

 

 

                     2.Cíl práce

Práci jsem zaměřila na chov huculského koně na Janově Hoře, který patří mezi přední chovy tohoto plemene v České republice.

Cílem práce je posouzení exteriéru plemenných zvířat na podkladě měření tělesných rozměrů a jejich následné zpracování. Do rozboru chovného materiálu jsem zahrnula vyhodnocení průměrného věku stáda, výskytu barev a zastoupení kmenů. Pro posouzení úrovně plemenářské práce jsem použila výpočet koeficientu příbuzenské plemenitby.

Druhým cílem je vyzkoušet v  praxi a navrhnout metodiku použitelnou při hodnocení chovu hospodářských zvířat v tropech a subtropech.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3.Literární rešerše

3.1. Původ huculského koně

 

Zjistit původ hucula není  jednoduchou záležitostí a názory odborníků se různí.

Podle Lerche et Michala (1956) patří hucul k čistokrevným potomkům nordických ponyů, kteří se výborně adaptovali v horských podmínkách Karpat, a v nejvyšších polohách se uchoval bez příměsi cizí krve.

 

Někteří hippologové se domnívají, že hucul je vlastně zakrnělý a zdegenerovaný arabský kůň, přizpůsobený horským podmínkám. Podle kraniologických studií je však pravděpodobnější, že hucul je nejjižnější větev severního (nordického) koně, který se přizpůsobil karpatským klimatickým a půdním podmínkám. (Štrupl, 1983)

 

Bláha (1977) píše, že původ hucula je odvozen od divokého koně severského, neboli nordického (Equus gracilis Ewart). Fylogeneticky je původ této skupiny nejméně prozkoumán a může jít pouze o varietu koně západního.

 

Taktéž  Dušek (1999) řadí hucula ke skupině koní severských – nordických.

 

Naproti tomu Misař (1992) kostatuje, že původ hucula není exaktně prozkoumán a proto je sporné zda patří k plemenům stepního koně, nebo koně severního. Některé typy zdánlivě potvrzují, že jde o potomka nejzápadnější větve tarpana, exteriérové charakteristiky naopak naznačují, že vliv severských koní byl rovněž významný. Není vyloučena ani možnost částečného míšení obou plemenných skupin. Tarpaních znaků je zdánlivě více a proto je toto plemeno řazeno do skupiny koní orientálních, podskupina tarpanovitých koní.

 

Hitrík (1987) udává hucula za potomka tarpana (Equus gmeliny, Antonius, 1912), který přišel na začátku holocénu do uvolněného východoevropského areálu z Turanské nížiny jihozápadního Turkystánu (západ Turkménie a Uzbekistán). V Karpatech vznikla a stabilizovala se karpatská odnož horského poddruhu tarpana (Equus gmelini montanus, Hackl, 1938) známá jako horský tarpan karpatský, který byl autochtonním divokým horským koněm Karpat. Horský tarpan karpatský byl domestikován 4000 – 2000 let před naším letopočtem praobyvateli Karpat (Karpové), kteří ho soustavně lovili pro maso a chov. Ještě v prvním století našeho letopočtu žil na jižních svazích Karpat, severně od břehu Dunaje, jak se můžeme dozvědět z historické zprávy římského přírodovědce G. S. Plinia st. v díle Historia Naturae. Domestikovaný  horský karpatský kůň nesl všechny typické znaky svého předka.

 

Ve své dřívější práci hitrík (1967) uvádí jako nejmarkantnější důkaz tarpaního původu hucula existenci samostatného pásma výskytu autochtonního divokého lesního tarpana (Equus gmelini Antonius, subspecies silvatica Vetulani 1928) mezi Skandinávií a Karpaty, na celém území Polska, západní Ukrajiny, západního Běloruska a pobaltských krajů, což svědčí o tom, že vlastní Karpaty nemohli být souvislou jižní větví koně nordického.

 

 Leiský (2000) považuje hucula za nejpřímějšího potomka divokého koně evropského – tarpana (Equus ferus seu gmelini), který byl ještě na počátku našeho letopočtu rozšířen i ve střední a částečně západní Evropě. Změnou biotopu a trvalým pronásledováním usedlými zemědělci se podařilo tarpana vyhubit. Poslední klisna byla ulovena v jižní Ukrajině roku 1879. Po tarpanovi se zachovala jediná úplná kostra v Zoologickém muzeu Akademie věd v Petrohradě a jedna lebka v institutu morfologie Akademie věd v Moskvě. Jediné co přetrvalo, jsou geny v krvi polodivokých potomků tarpana, z nichž je hucul jedním z nejčistokrevnějších.

 

3.2. Vznik huculského koně

 

Dobroruka, Kholová (1992) klade centrum chovu malých koní do oblasti Poloninských Karpat a Muramurese. Ovšem vystopovat původní obyvatelstvo je poněkud problematické. Byli to patrně Kostobokové náležející k Dákům a snad i část Burů a Velkých Dáků. Zhruba ve 4.století před naším letopočtem pronikli daleko na východ též Keltové na svých nízkých konících a pravděpodobně ovlivnili typ zvířat zde chovaných. Zajímavé je období vlády římských císařů Domitia a Traina, kteří válčili s Dáky (definitivně je porazili okolo roku 105 našeho letopočtu). Z tohoto období pochází písemné zmínky o neobyčejně obratných dáckých koních, kteří se uplatnili zejména v horském terénu. Také na výjevech tehdejšího života Dáků nacházíme drobného méně ušlechtilého koníka. Římské legie však nedorazily až do Poloninských Karpat a tak se zde dále vyvíjel malý kůň až do příchodu Slovanů v šestém století.

 

Těmi byli Huculové (rumunsky zbojník), karpatští pastevci rumunsko – rusínského původu po kterých nese hucul své jméno (Leiský, 2000).

 

Zpočátku chovali jen původní primitivní plemeno různých místních rázů, odvozených od horského tarpana karpatského, ale postupem času chtěli mít koně hezčího a mohutnějšího. Nejprve se pokoušeli přikřížit jiné primitivní plemeno – polské moldavské a ukrajinské koniky, ale křížení nepřineslo očekávané výsledky. Později se pokoušeli o kombinaci s arabem, lipicánem a anglickým plnokrevníkem, avšak ani to nebylo úspěšné. Křížení s arabem sice zlepšilo exteriérové vlastnosti, ale ne mohutnost. Obrat nastal až v  18. století, kdy s německými přistěhovalci přišli i norici. Norik jako autochtonní plemeno Alp se v Karpatech rychle adaptoval. Po použití noriků na místní arabizovanou populaci dosáhli chovatelé žádaného cíle,  arab vnesl pohledný exteriér a norik potřebnou mohutnost. Kombinace tarpan – arab – norik vytvořila podklad pro vznik dnešního hucula. Zásluhou soustavného selekčního výběru a tvrdého odchovu se v genofondu ustálil a upevnil žádoucí vzhled i charakteristické vlastnosti, které se nakonec staly dědičné. Hucul zůstal zaoblenější a mohutnější, než jeho vývojově příbuzní - konici, kteří jsou jemnější, kostnatější, užší, s delším rámcem. V této době byl hucul chovaný  ve čtyřech typech:

typ tarpana, nejpodobnější horskému tarpanovi karpatskému, který byl nejprimitivnější

typ konika, který byl nejjemnější

typ araba, nejvíce korektní

typ norika, nejmohutnější

Nepoužívá se už typ kertačí (Przewalského hucul), protože mongolští koně Hunů (rok 400), Avarů (rok 550) a Tatarů (rok 1241) se na vyšlechtění hucula nepodíleli, pouze přes Karpaty přešli. Ale i kdyby v Karpatech někteří zůstali, rychle by zemřeli na dýchavičnost kvůli studenému a vlhkému počasí, stejně jako prví arabští koně Turků, dokud se neaklimatizovali.

V roce 1850 si v bukovinském zemském chovu všiml harmonického horského koníka plk. Martin von Herrman, velitel Státního hřebčince v Radovci. A vzhledem k tomu, že rakousko – uherská armáda potřebovala soumary byl v roce 1856 založen samostatný huculský hřebčín Lučina, ležící 110 km západně od Radovce v typickém horském prostředí. Základ chovu tvořilo 10 klisen a 2 hřebci ze zemského chovu, všechny neznámého původu. Huculský hřebčín Lučina byl v roce 1872 zrušen, ale roku 1877 znovu obnoven. Nový plemenný materiál tvořilo 10 kobyl místního bukovinského rázu (Gajana, Kitka, Lučina, Kamjonka, Lukava, Žuravna, Magura, Tatarka a Bobejka) a 14 pepiniérů, zakladatelů známých kmenů a linií.

Stirbul nar. 1873, bez původu, z obce Moldava, arabský typ hucula

Miška nar.1871, bez původu, z obce Lučina, norický typ hucula

Taras nar.1878, bez původu, z obce Wamma, arabský typ hucula

Czeremosz nar. 1883, bez původu, z obce Ciocanesti, tarpaní typ hucula

Doboš nar. 1890, bez původu, ze zemského chovu, arabský typ hucula

Czeremosz I nar. 1883, otec: Stirbul, matka: Lukava

Taras I nar. 1887, otec: Czeremosz, matka: 4 Stirbul – I

Miška I nar. 1883, otec: Miška, matka: 12 Stirbul – 2

Hroby nar. 1895, bez původu, z obce Ciocanesti, tarpaní typ hucula

Goral  nar. 1899, bez původu, z obce Žabie, ideální tarpansko – arabsko– norický  typ hucula

Capul nar. 1907, bez původu, ze zemského chovu, arabský typ hucula

Hroby I nar. 1909, otec: Hroby , matka: 79 Taras I – 1

Ispas nar. 1910, bez původu, ze zemského chovu, typ hucula - konik

V hřebčíně Lučina se nejlépe uplatnili kmenoví hřebci  Goral, Hroby I , Czeremosz, Miška I, Stirbul a Taras. (Hitrík, 1987)

 

Dobroruka, Kholová (1992) poznamenává, že v této době dostal hucul také své jméno, po Huculech. Ti si dodnes uchovali vlastní nářečí, tradiční kulturu a také původní typy domácích zvířat, nepříliš prošlechtěných, ale výborně přizpůsobených drsným podmínkám polodivokého chovu. Díky Huculům se nám hucul dochoval až dodnes v téměř dokonalé čistotě.

Hřebčín Lučina původně sloužil pro produkci vojenských soumarů, pro armádu Rakousko-Uherské monarchie. Koně byli cvičeni na nošení beden s municí a dalších vojenských zařízení po nejneschůdnějších terénech. Jejich kvality se prokázali až v první světové válce, kdy tito houževnatí a výkonní koně podávali výborné výkony nejen jako soumaři, ale i tahouni a koně jezdečtí, tedy v úlohách pro které nebyli cvičeni. Je ovšem pravda, že Huculové své koně používali k jízdě stejně jako k polním pracem, nebo nošení břemen, hucul byl tedy původně všestranným koněm, což je v horských podmínkách nejlepší a nejvýhodnější možnost. Hucul je nepřekonatelný ve zdolávání strmých horských svahů a poradí si s každou překážkou, či nástrahou na cestě. Je přímo mistrem v brodění dravými horskými toky s kamenitým dnem, a dokonce i po nezpevněné suti se pohybuje obezřetně a lehce jako koza. V těžkém terénu se vyrovná i osvědčeným mulám.

 

Koubek (1937) se podrobně zabývá chovem koní na Podkarpatské Rusi. Popisuje přirozené prostředí chovu hucula, uvádí přírodní a půdní podmínky. Chov koní je většinou pastevní, bez možnosti přístřešku, což hlavně pro mladé koně a hříbata je nevhodné a doporučuje jim na noc a dobu největší nepohody poskytnout přístřešek.

Dále podrobně rozebírá chov a jeho úroveň v každém okrese. Území rozdělil na tři oblasti. První s chovem anglického polokrevníka, druhou s chovem arabsko – lipickým a třetí oblast horskou s chovem hucula. Hucul se choval v okresech Perečín, Veĺký Berezný, Svalava a Volové. Jako nejlepší hodnotí chov ve Veĺkém Berezném, kde je chov spořádaný se starší tradicí, ale poznamenává, že chov se zlepšuje rychlým tempem také v ostatních oblastech a je naděje, že se brzy vyrovnají a spojí v jednu oblast s dobrým chovem hucula. Podrobně se rozepisuje o hřebcích působících na připouštěcích stanicích a dále vyhodnocuje svody klisen a jejich základní míry. Zmiňuje se také o okrese rachovském, kde je chov koní na velmi špatné úrovni hlavně z důvodu volného zapouštění klisen s nelicentovanými hřebci. U huculů oceňuje jeho nenáročnost a skromnost, stejně jako neobyčejnou obratnost na cestách pro jiného koně neschůdných, možnost využití tohoto koně k tahu, pod sedlem, stejně jako soumara.

Poznamenává, že křížení s haflingy nemůže přinést uspokojivé výsledky, protože hafling má jen málo dobrých vlastností, které bychom potřebovali přenést na hucula a upozorňuje, že v důsledku přikřížení orientální krve, může dojít ke zpětnému štěpení. Navíc hafling je dobrým zužitkovatelem hojné, ale málo hodnotné píce, zatímco hucul se musí spokojit nejen s méně hodnotnou píce, ale i s malým množstvím. Nedocenitelná výhoda hucula spočívá však právě v tom, že i za špatných podmínek a při nedostatku se vyvine v harmonicky uceleného  a práceschopného jedince, třeba malých rozměrů, zatímco příslušník jiného plemene by se za stejných podmínek vyvinul v  práce neschopné nedochůdče. Navrhuje, pokud bude osvěžení krve u hucula nezbytné, použít koně orientální ze Zakavkazí, jako je kůň karabašský a kabardinský, kteří také vynikají vytrvalostí a skromností.

 

Chov huculů v Lučině zmiňuje také Štrupl (1983), koně tam byli chováni tak, aby zůstali skromní, tvrdí, nenároční a snášeli skromné krmení a drsné klima. Proto byla stáda huculů celoročně na pastvinách pod širým nebem, pouze za studeného, větrného a deštivého počasí se zaháněli do lesa. Na podzim, když byli noční mrazy zapalovali ošetřovatelé na pastvinách ohně, aby se koně mohli ohřát a ráno je opět vyháněli na pastvu. Přes zimu byli ustájeni v otevřených volných stájích a přikrmovali se senem. Oves dostávali pouze plemeníci.  Březí kobyly se hřebily bez pomoci na pastvinách.

 

 

3.3. Chov hucula v naší republice

 

Hučko (1995) uvádí, že chov hucula navazuje přímo na chov v hřebčíně Lučina. Šlechtitelská základna chovu byla založena roku 1922 , kdy Ministerstvo zemědělství převzalo československou část huculského stáda a přechodně ji umístilo v hřebčíně Topolčianky. Stádo mělo 33 koní z toho dva kmenové hřebce Hroby I a Goral I, 15 plemenných kobyl ( 6 po hřebci Goral, 4 po Hroby, 4 po Hroby I a 1 po Miška I ) a 16 hříbat (12 po hřebci Hroby I a 4 po Goral I ).

V roce 1923 bylo stádo přesunuto do hřebčína Turja Remety, při kterém byl v roce 1928 vybudován huculský hřebčín Močárky. Umístění stáda však nebylo trvalé a mezi hřebčíny se dělaly přesuny. V roce 1926 byla část stáda převezena do Topolčianek, zde byl roku 1936 chov hucula zrušen  a stádo se mimo ročníku hřebečků stěhovalo zpět do Turja Remet. Topolčianky nezůstaly bez huculů dlouho, již v roce 1939 tu bylo znovu vybudované huculské stádo (2 kmenoví hřebci a 10 plemenných kobyl). Protože byl malý početní stav plemenného materiálu, chovaného pouze ve dvou liniích byl roku 1925 nakoupen na východním Slovensku hřebec Gurgul.

 

 Hitrík (1987) poznamenává, že střediskem chovu nejlepších huculů v beskydských Karpatech byla oblast v okolí Sniny. Hřebec Gurgul pocházel z obce Pichné severně od Sniny , narodil se roku 1924 a byl typickým tarpaním huculem. Jeho otcem byl s největší pravděpodobností vynikající hřebec 452 Goral – 11, který působil na připouštěcí stanici v Snině.

 

Hučko (1995) píše, že Gurgul působil jako pepiniér v Topolčiankách šest let a velmi se osvědčil, také přispěl k rozšíření krevní základny plemene a založil kmen Gurgul , který se chová dodnes. V této době přichází požadavek od chovatelů a armády na zmohutnění hucula. V Topolčiankách se pokoušeli křížit lipicána s huculem, ale nepřineslo to žádané výsledky, stejně jako pokus v Turjach Remety o křížení s haflingem.

Za účelem křížení byla roku 1949 ve Zlobinách zřízena stanice horského koně. Bylo zde soustředěno 50 kobyl v huculském typu a v roce 1954 přibylo dalších 24 kobyl nakoupených na východním Slovensku. Mimo huculských hřebců zde působili také fjordští hřebci Hron a Birlad. Při  probírkovém systému těžby dřeva, se u státních lesů zvyšovala potřeba tažných koní, a proto Státní lesy zřídili roku 1950 hřebčín na Muráni. Tam bylo během dvou let nakoupeno 100 plemenných kobyl v huculském typu. Zpočátku se praktikovala čistokrevná plemenitba, později se pro získání mohutnějších kříženců přešlo k zušlechťovacímu křížení za použití fjordských a haflingských hřebců. Ale koně chovaní na Muráni svojí mohutností nedostačovali pro práci v lese, a proto se v plemenitbě začali využívat chladnokrevní hřebci v typu norika. Postupně hucul z muráňského chovu vymizel a nahradil ho norik.

 

Dobroruka, Kholová (1992) píše, že přes vynikající výsledky hřebčín Lučina po rozpadu Rakouska - Uherska zaniká. Protože ležel na území o které se dělilo Polsko, Rumunsko a  Československo, zdědila každá země část chovného stáda. Naše část stáda byla převezena do nového hřebčína v Turjanských Remetách, hřebčín leží v karpatských poloninách, jedná se tedy o drsnější prostředí na které byli huculové zvyklí. Nad údolím říčky Turji se zvedají poloniny do výše 1000 m. n. m., Runa je vysoká 1481 m. n. m. a Boršava 1679 m. n. m. Zde byli huculové chováni a takové prostředí jim vyhovovalo.

Ale již roku 1922 se naše stádo (15 kobyl, 2 hřebci a 16 hříbat) stěhovalo do Státního hřebčína Topolčianky, kde je šlechtitelský chov dodnes, přestože pro hucula jsou zde až příliš  dobré podmínky. V takovém prostředí koně rychle ztrácejí svůj původní typ. Huculové z Topolčianek získali sice ušlechtilejší vzhled a větší mohutnost, ale ztratili svoji původní skromnost a obratnost.

Toto období je charakterizováno snahou o získání koně mohutného, silného a skromného, což jsou poněkud protichůdné požadavky, proto se křížila nejrůznější plemena. Hucul se v Topolčiankách křížil s lipicánem, který se osvědčil v nižších polohách, výsledek byl však neuspokojivý. Z Lučiny jsme získali hlavně kmeny Goral a Hroby a v Topolčiankách vyšlechtili slovenský kmen Gurgul, vynikající mohutností. V roce 1950 se stádo znovu stěhovalo do nově založeného hřebčína na Veľké Lúce pod Muráněm, v tehdejší CHKO Muránská planina. Hřebčín a okolní pastviny leží v nadmořské výšce kolem 800 metrů n. m., přímo pod zříceninou Muráně na rozlehlé planině obklopené lesem a od údolí potoka i obce Muráně oddělená strmým lesnatým svahem. Vznikla tak zajímavá enkláva s poměrně drsným podnebím a skromnou, ale druhově velmi pestrou pastvou ovlivněnou vápencovým podkladem.

Snahou v pokračujícím šlechtění bylo rozšíření úzké krevní základny. Muráňský hřebčín měl vychovávat koně pro těžkou práci v horách. Po rozšíření krevní základny, začalo opět křížení hucula tentokrát s koňmi norickými, fjordskými a s haflingy. V této době byl importován hřebec Oušor z Rumunska (tento kmen existuje dodnes). Výsledkem byli koně mohutnější  s dobrými vlastnostmi huculů, jako pružná a pevná kopyta, skromnost, otužilost a ovladatelnost. Přesto se pro tyto křížence nenašlo využití. Pro stahování dřeva je potřeba nejen kůň obratný, ale i dostatečně těžký, který uplatňuje mimo aktivní síly i pasivně svou velkou hmotnost. V extrémních terénech, kde by hucul uplatnil svoji menší hmotnost a obratnost, se počítalo s využitím netypické lesnické mechanizace jako např. lanovky. Navíc těžba v těchto oblastech je velmi náročná a také nízká, většina lesů patřila mezi lesy ochranné, kde se s větší těžbou vůbec nepočítalo.

Hucul náhle ztratil svůj význam a proto bylo rozhodnuto, že se jeho chov zlikviduje. Jednotliví koně, nebo skupiny tak byli rozesláni do jiných hřebčínů, zde sloužili většinou k pomocným pracem a k výcviku mladých jezdců. Zdálo se, že hucula čeká stejný osud jako jiná méně produktivní plemena domácích zvířat. V lepším případě by skončil v zoologických zahradách, nebo v zemědělských podnicích zaměřených na historii chovu, v horším případě by hucul zmizel ze světa navždy.

 

Podobně popisuje chov hucula také Hučko (1995), Misař (1992), Štrupl (1983) a Leiský (2000).

 

Leiský (2000) podotýká, že v obou světových válkách utrpěli huculové ze střední a východní Evropy obrovské ztráty, které se již po 2. světové válce nepodařilo nahradit a významně přispěly k zúžení krevní základny.

 

Jen v průběhu 2. světové války se snížil stav huculského koně o 21%. Hučko (1992)

 

Snahu o zmohutnění hucula nejdříve křížením s jinými plemeny, později čistokrevnou plemenitbou na podkladě importovaných huculských hřebců dokazuje řada prací např. Mandelík (1963) a Richard, Munk (1968).

 

3.4. Záchrana hucula

 

 V 70. letech se zvedla vlna zájmu o veškeré přírodní hodnoty a spolu s ochranou volně žijících zvířat se začala chránit i původní primitivnější plemena. Ta se tak stala kulturní památkou a zajímavostí. Věnuje se jim péče po stránce chovatelské i etologické, protože jde nejen o svědky (a důkazy) chovatelské historie našich předků, ale též jsou nositeli neobyčejných vlastností a v zájmu udržení pestrého genofondu Země bychom neměli likvidovat, co bylo již jednou vytvořeno. V roce 1971 zbylo v tehdejší ČSSR pouze 26 klisen schopných reprodukce, zbytek huculů byl příliš starý. Ale v Polsku, Rumunsku, Ukrajině a částečně i Maďarsku se v malé míře choval hucul v čistém chovu a tak bylo možno získat kvalitní chovné hřebce.

Začátky byly přesto těžké, záchrany hucula se ujali nadšenci a amatéři, kteří byli rádi, když koním zajistili stáje, krmení a ošetřování. V roce 1972 byl založen Hucul klub, začínal s jedním hřebcem a čtyřmi klisnami od soukromých chovatelů. Po mnohém stěhování se usídlili v Hubenově u Kralovic a v Praze 5 na Zmrzlíku zůstala připouštěcí stanice, o pět let později bylo na Hubenově vytvořeno padesátihlavé stádo. Dobroruka, Kholová (1992)

 

Leiský (2000) píše, že v roce 1972 založil Tis – Svaz pro ochranu přírody a krajiny (nejstarší ekologická organizace v ČR) Hucul Club, aby zachránil zbytky huculského stáda z  Muráně. V této době byl celosvětový počet jedinců plemene hucul 300 kusů. K záchranné akci se postupně připojilo Polsko, Rumunsko, Ukrajina, Maďarsko, Rakousko a po rozdělení Československa také Slovensko. Od roku 1976 byla pod odborným dohledem Prof. MUDr. K. Lewita DrSc. zahájena hipoterapie, která se zde vyučuje dodnes. Dalším významným krokem bylo vyhlášení hucula chráněným genofondem FAO v roce 1979. V témže roce (1979) byl násilně zlikvidován Tis a Hucul Club se s obtížemi zachránil pod záminkou jezdecké turistiky v TJ Aster. Česká republika v roce 1993 uznala plemeno hucul jako genovou rezervu koní v ČR.

 Hucul Club využívá koně také při jezdecké turistice, tábornictví a ekologické výchově. Tyto činnosti pro něž se hucul mimořádně hodí díky své pevné nervové soustavě, inteligenci, tělesné zdatnosti a důvěře k člověku, pomáhají chovné stádo zaměstnat a také přispívají k úhradě chovatelských nákladů, které jsou v České republice ponechány na bedrech dobrovolníků.

 

Hucul Club nebyl jediný, kdo se snažil o záchranu hucula Ščasný (1994) píše, že v sedmdesátých letech byl založen chov v Košicích při Vysoké škole veterinární. Postupně nakoupili chovné klisny a hřebce. Tamnější předseda jezdeckého oddílu prosadil využití hucula jako jezdeckého koně pro děti. Ačkoli se hucul nemůže výkonností rovnat např. malému arabovi, má řadu vynikajících vlastností, které ho předurčují být dětským sportovním koněm. S tímto cílem se začaly pořádat závody  ve spolupráci se Slovenskou televizí pod názvem Cena televizní LASTOVIČKY,  pro koně do 147 cm kohoutkové výšky, a jezdce od 8 do 16 let. Za 15 let zvítězil hucul osmkrát, hucul s příměsí cizí krve pětkrát a malý sportovní kůň dvakrát. Od druhého ročníku, byla zařazena drezůra a koně překonávali překážky ve výšce základního parkuru velkých koní. Koncem osmdesátých let chov huculů převzala Zoologická zahrada Košice.

 

V roce 1979 byl založen další chov hucula a to hned pod třemi organizacemi. Materiální zabezpečení chovu, mzdy, údržbu, stroje a režijní náklady zaštítil Státní statek Vysoké nad Jizerou, v jeho vlastnictví byly také koně a budovy. Další byla základní organizace SSM při státním statku 01/11 a Český svaz ochránců přírody Hucul. Jako místo chovu byla zvolena Janova Hora u Vítkovic v  Krkonoších. Během osmi let zde mladí lidé, převážně brigádníci přestavěli starou krkonošskou chalupu na stáj pro koně, kuchyň, seník, ubytovací prostory a postupně celou horskou chatu. Důvodem zřízení dalšího chovu nebyla jen záchrana hucula, ale také vypásání těžko přístupných pastvin a obnova přirozených květnatých luk Krkonoš, stejně jako vybudování dalšího centra pro zájmovou činnost mládeže. V roce 1987 byl chov huculů na Janově Hoře uznán jako rozmnožovací.  Karbusický (1987)

 

 V dnešní době jak poznamenává Leiský (2000) je chov hucula velmi rozdroben a při udržení tohoto plemene nelze spoléhat na chovatele s jedním, či dvěma jedinci, často v nevhodných podmínkách bez možnosti pastevního odchovu.

 

Je žádoucí podpořit iniciativu chovatelů tohoto koně o uchování a další zdokonalení této malé populace a dovézt ji do žádoucího rozsahu matek a hřebců odlišných chovných linií. Váchal, Bouška (1993)

 

Jelínek  (1996) uvádí, že v roce 1995 u nás bylo evidováno 38 hřebců, 386 klisen a 354 hříbat, celkem tedy 778 koní označovaných jako hucul. Avšak jako skutečné příslušníky plemene (s podílem huculské krve nad 50%) bylo možno definovat pouze 37 hřebců, 164 klisen a 210 klisniček  v odchovu nebo nezařazených. Za skutečné příslušníky plemene pak lze považovat pouze 410 koní.

 

Na území ČR bylo k roku 1998 chováno asi 380 klisen a 36 hřebců označovaných v ústřední evidenci jako plemeno hucul, avšak řada jedinců vykazuje velký podíl krve haflinga, fjordského koně a chladnokrevníků. Pro čistokrevnou plemenitbu je k dispozici snad 170 klisen a 17 hřebců, ale pravděpodobně ještě méně. ŘÁD PLEMENNÉ KNIHY huculských koní (1998)

 

3.5. Plemenný standard

 

Standardem je dlouhověký kůň tvrdé tělesné konstituce, nesoucí co nejúplnější genetickou informaci svého plemene, s dobře vyjádřeným typem, tělesný rámec s delšími liniemi, fundament s korektním postojem a pravidelnými chody, odpovídající plemeni. Hucul patří mezi pozdní plemena, dospívá v 5 – 6 letech. Plně výkonným zůstává do 25 let, dožívá se 30 i více let. Hucul by měl mít tyto tělěsné míry:

klisny  kohoutková výška hůlková  134 – 142 cm

           obvod hrudi  160 – 180 cm

  obvod holeně 17,5 – 19,5 cm

hřebci kohoutková výška hůlková  136 – 144 cm

  obvod hrudi  165 – 185 cm

  obvod holeně 18,2 – 20,2 cm

U hucula je dobře vyjádřený plemenný typ s výrazným pohlavním dimorfismem, souladná tělesná stavba, tělo je dobře a pevně stavěné.

Hlava je masivnější, suchá, kratší v obličejové části, se širokou mozkovnou a mohutnými žuchvami.

Krk je silný, svalnatý, středně nasazený, často spíše klenutý.

Kohoutek je většinou méně výrazný, hřbet pevný, bedra krátká a dobře vázaná. Záď je široká, svalnatá, středně skloněná, často kratší. Typický je široký a hluboký hrudník.

Končetiny jsou suché s výraznými klouby a kratší přední holení. Kopyta pravidelná s dobrou a velmi tvrdou kopytní rohovinou.

Postoj je vpředu pravidelný, vzadu někdy mírně šavlovitý a sblížený ve hleznech.

Chody jsou kratší a pravidelné, v terénu se pohybuje velmi jistě a obratně.

Nejčastější zbarvení je hnědák nebo plavák všech odstínů, méně ryzák a vraník, typický je výrazný úhoří pruh, často se vyskytuje zebrování bérce a předloktí a někdy oslí kříž. Albinotické odznaky jsou nežádoucí.

Srst je delší, hrubší a hustá, dobře přizpůsobivá nepřízni počasí. Na kořeni ocasu se někdy vyskytuje štětka z krátkých žíní, ohon splývá až k zemi.

Hucul je skromný, vytrvalý s dobrými charakterovými vlastnostmi, psychicky vyrovnaný a s klidným temperamentem.

Je konstitučně tvrdý, dobře krmitelný a jako primitivní plemeno si uchovává přirozené instinkty po předcích. Při dobrém zacházení je učenlivý, pracovitý a vytrvalý. Vzhledem ke svým tělesným rozměrům je velmi výkonný při práci, zejména v terénu, kde je jistý a obratný. Velká odolnost a konstituční tvrdost se projevuje zejména při nepříznivých životních podmínkách. Nevadí mu nízké teploty, je však citlivý na nedostatek čerstvého vzduchu ve stáji.

 Bývá pevného zdraví a velmi plodný, natalita je vysoká a porody zpravidla bez komplikací. Vývoj hříbat bývá pravidelný a bezproblémový. ŘÁD PLEMENNÉ KNIHY huculských koní (1998)

 

Dušek (2000) popisuje hucula jako koně s menším rámcem, ušlechtilého výrazu, s velmi silným hřbetem a dobře osvalenou zádí, častěji se sblíženými hákovitými hlezny, což je však u huculů funkční znak. Je skromný, s pevnou konstitucí, všestranně výkonného typu. S velkou jistotou překonává v geograficky členitém terénu přírodní překážky a intuitivně se vyhýbá nebezpečným místům.

 

Dobroruka, Kholová (1992) udává, že nejpůvodnější zbarvení je šedý plavák. Dále  v důsledku nekontrolovaného křížení je exteriér mírně neustálený, hlava může mít profil rovný (nejčastěji), mírně štičí (pravděpodobně dědictví po tarpanovi), nebo s náznakem klabonosu. Zadní nohy mívají kravský postoj, který má zřejmě své výhody v obtížných horských podmínkách, neboť se vyskytuje u všech horských plemen koní.

 

Špaček (1987) upozorňuje, že zbarvení hucula je většinou bez odznaků a pokud se vyskytují ve větší míře svědčí o přikřížení cizí krve. V PLR je hucul také ve zbarvení strakoš. Konstatuje, že má dobrou povahu, někdy je svéhlavý a nesnadněji se ovládá (tvrdohubost).

 

Štrupl (1983) dělí hucula podle hlavy na typ jemnější, ušlechtilejší se štičí hlavou typickou pro kmen Hroby. A na typ s hlavou delší, hrubší a masitější jako má kmen Goral.

 

Obdobně popisuje hucula také Lerche, Michal (1956), Edwards (1992) a Bláha (1977).

 

3.6. Měření koní

 

Dušek (2000) udává, že měření koní je podkladem k charakteristice kohoutkové výšky a ostatních rozměrů k určení tělesného rámce a souměrnosti tělesné stavby. Základní tělesné míry jsou součástí plemenných standardů. U hříbat měření umožní zjistit růst a vývin a tak je možné ho kontrolovat. Měřením koní se zabývali již ve starořecké literatuře, kdy hodnotili hlavně výšku a srovnávali ji s délkou. Největšího rozmachu dosáhlo měření koní ve 20 století, kdy vznikla hipologická biometrika, která sledovala vztahy tělesných tvarů a hmotnosti k dosahované výkonnosti. Dále se zabývá měřícími pomůckami, zásadami měření, tělesnými rozměry a vyhodnocením tělesné stavby pomocí indexů. 

 

Jelínek (1996) se zabývá obrazem struktury současného huculského stáda v ČR, při čemž do souboru zařadil jedince s genovým podílem hucula 50% a vyšším. Definuje je podle genové skladby, podle rozložení majitelů chovaných zvířat v tradičních krajích a okresech.

Dále analyzuje současnou věkovou strukturu stáda, frekvenci aktivních klisen v chovu podle otců, základní tělesné rozměry, kvalitu základního stáda podle zatřídění do tříd za exteriér, zastoupení základních barev a předpokládané zatřídění klisen do oddílů plemenné knihy.

 

Hučko (1995) ve své práci shrnuje působení huculů v Topolčiankách a navrhuje šlechtitelský program. Shrnuje průměrné hodnoty tělesných rozměrů huculů v období 1922 – 1984 a uvádí standardy tělesných rozměrů huculů.

 

Mandelík (1963) se zabýval měřením koní z chovů Turja Remety a Topolčianky (Zlobiny). Porovnával míry čistokrevných huculů a jejich kříženců s haflingem a fjordským koněm.

 

Richard a Munk (1968) se rovněž zabývají křížením hucula s fjordským koněm, haflingem, chladnokrevníkem a ostatními teplokrevníky, ale hodnotí také míry hucula v čistokrevné plemenitbě podle kmenů.

Dále uvádí přehled autorů, kteří se měřením hucula zabývali.

 

3.7. Indexy tělesné stavby

 

MaŠek (1983) uvádí, že indexy tělesné stavby rozumíme číselné údaje stanovující vzájemný poměr dvou nebo více tělesných rozměrů, které jsou k sobě v určitém vztahu. Porovnáním hodnot indexu v různém věku, pak zjišťujeme, jak se mění se stářím tělesné proporce zvířete.

Dále poznamenává, ačkoli má měření a výpočet indexů značný význam pro zhodnocení exteriéru, nesmí se přeceňovat, protože je sice přesné, ale také jednostranné  a neúplné. Nestačí k vystižení všech exteriérových vlastností např. utváření hlezna, nebo pohlavního výrazu. Při posuzování zvířat doporučuje kombinovat měření a výpočet indexů s exteriérovým posouzením podle bodového systému.

 

Věříš (1983) poznamenává, že indexů používáme pro porovnání tělesné stavby u většího počtu jedinců, nebo k porovnání různých plemen koní.

 

Obdobně charakterizuje a udává vzorce pro výpočet indexů také řada dalších autorů jako Benešová, Hajič (1981), havel (1985) a Dušek (1999).

Vzorce pro výpočet  příslušných indexů tělesné stavby uvádím v kapitole Materiál a metodika.

 

3.8. Hodnocení tělesné harmoničnosti

Dušek (1999) uvádí, že pro zvýšení objektivity hodnocení tělesné stavby a k doplnění vizuálního posouzení tělesné harmoničnosti bylo vypracováno pomocné kritérium  a to síť ke stanovení tělesné proporcionality, umožňující hodnotit její numerickou hodnotou.

Jejím základem je tělesný standard a na základě variability tělesných tvarů jsou stanovena i rozptylová pásma. Metoda umožňuje při odchylce od standardu základního rozměru – výšky, stanovit poměrné odchylky u ostatních rozměrů.

Na podkladě tabelovaných kvantilů normálního rozdělení je sestrojena decilová síť, jejíž podstatou je souhrnné srovnání odchylek jednotlivých tělesných rozměrů od standardu. Kromě vyjádření tělesné souměrnosti jednou numerickou hodnotou, lze rovněž zakreslením tělesných rozměrů do této sítě tělesné stavby upřesnit výběr rodičovských párů, protože grafická interpretace jasně ukazuje přednosti a nedostatky tělesné stavby a je pro chovatele daleko přehlednější.

Podrobný postup konstrukce decilové sítě a vyhodnocení tělesné harmoničnosti uvádím v kapitole Materiál a metodika.

 

3.9. Příbuzenská plemenitba

 

Podle Župka (1983) spočívá příbuzenská plemenitba v páření dvou zvířat, jejichž příbuznost je vyšší, než je průměrný stupeň příbuznosti v celé populaci. Názory na inbríding se v průběhu let měnily. V 18. a v první polovině 19.  století byla příbuzenská plemenitba pravidelně používána a ceněna hlavně při zušlechťování plemen. V této době bylo vyšlechtěno mnoho moderních plemen zejména v Anglii, neúměrné používání vedlo ke zklamání a v druhé polovině 19. století byla považována za škodlivou metodu, která způsobuje degeneraci chovu. Nyní se soudí, že inbríding není sám o sobě škodlivý, je to metoda při níž může dojít k negativním i pozitivním důsledkům.

Podstatou příbuzenské plemenitby je zvyšování homozygotnosti a konečný výsledek závisí na genotypu rodičů. Záporným důsledkem je inbrední deprese, kladným důsledkem je zvýšení homozygotnosti pozitivních vloh, ten však není velký, protože ho výrazně snižuje inbrední deprese. Důsledky příbuzenské plemenitby jsou dvojího druhu. V případě zpětného páření na rodiče se nezvyšuje homozygotnost, ale genetická podobnost, jestliže jde přitom o jedince heterozygotního s velkou individuální potencí, rozšiřuje se průrazně jeho typ v potomstvu. Využívá se zejména při tvorbě linií, nebo nového plemene.

Při páření sourozenců se zvyšuje homozygotnost, ale žádoucí genotyp se rozkládá do více homozygotních genotypů, které se často liší. Zde je velmi důležitá selekce, která musí zachytit žádoucí genotyp.

Nepříznivé důsledky příbuzenské plemenitby je možné zmírnit např. použitím prostorové izolace, kdy pářené jedince chováme ve velmi rozdílných podmínkách.

Při inbrídingu je důležitý stupeň příbuzenské plemenitby.

Úzká příbuzenská plemenitba je páření rodičů s dětmi, prarodičů s vnuky nebo sourozenců mezi sebou.

Blízká příbuzenská plemenitba je páření jedinců mezi kterými jsou 3 – 4 generace, nejčastěji jde o páření bratranců a sestřenic.

Vzdálená příbuzenská plemenitba je páření pravnuků s pravnučkami, kdy je mezi jedinci 5 generací.

Páření jedinců, které mají společného předka v šesté a vyšší generaci se již nepovažuje za příbuzenskou plemenitbu.

Z hospodářských zvířat je na příbuzenskou plemenitbu nejméně citlivý právě kůň.

 

Obdobně popisují příbuzenskou plemenitbu také ostatní starší autoři jako štrupl (1983) a benešová , hajič (1981).

 

Dušek (1999) poznamenává, že při příbuzenské plemenitbě se nemění genové složení populace, ale mění se složení genotypové. Podle prochovanosti na společné předky  se příbuzenská plemenitba dělí na úzkou, blízkou a vzdálenou a z tohoto rozdělení vyplývá nutnost posuzovat ji podle stupňů příbuznosti. V běžné chovatelské praxi se dlouho hodnotilo na prochovanost společného předka v jednotlivých generacích a podle vzdálenosti se posuzoval stupeň příbuzenské plemenitby. Velmi rozšířené je také počítání volných generací na společného předka, přičemž generace rodičů se nepočítá, tato metoda se v chovu koní ještě aplikuje.

Uvedené způsoby jsou jednoduché, avšak příliš obecné, protože při opakovaném výskytu společného předka bylo hodnocení nedostačující. Nejvhodnějším vyjádřením intenzity příbuzenské plemenitby je výpočet koeficientu příbuzenské plemenitby podle Wrighta (vzorec pro výpočet uvádím v kapitole Materiál a metodika). Hodnocení příbuzenské plemenitby přichází v úvahu tehdy, když se společný předek či více předků vyskytuje v obou polovinách rodokmenu. V praxi chovatelé označovali takové rodokmeny jako uzavřené, zatímco za neuzavřené označovali ty, v nichž se společný předek vyskytuje jen v polovině rodokmenu (tedy jen u otce nebo jen u matky). V takových případech se musí koeficient příbuzenské plemenitby stanovit ne u hodnoceného probanda, ale u jeho rodiče, u kterého byla inbrední plemenitba využita, protože o příbuznosti u probanda mluvit nelze.

Příbuzenská plemenitba se v chovu koní využívala již v předantických kulturách při upevňování vlastností v chovu. Stala se jednou z významných forem plemenitby, kterou se dosahovalo rychlejšího ustálení žádoucích vlastností. Příbuzenská plemenitba se zaměřila na využití vynikajícího předka, aby potomstvo získalo jeho vlastnosti a dále je pak přenášelo v chovu. Nelze přehlédnout, že s pozitivními vlastnostmi se mohou kumulovat vlastnosti negativní. Dlouhodobou příbuzenskou plemenitbou může dojít k inbrední depresi s negativními následky. Prvním náznakem deprese je snížení životaschopnosti, snížení plodnosti, zeslabení konstituce a tělesné stavby, až postupně po patologické nálezy. Proto se při využívání příbuzenské plemenitby musí věnovat značná pozornost studiu rodokmenů vybraných jedinců včetně podrobného rozboru vlastností předků.

Závěrem lze říci, že příbuzenská plemenitba je účinná za předpokladu, že se provádí na podkladě odborného výběru jedinců po nezbytném prověření celého komplexu možných dopadů. Příbuzenská plemenitba byla použita při vzniku četných plemen. Nelze ji používat mechanicky, ale jen na podkladě konkrétních cílů. Bezkoncepčnost může naopak způsobit znehodnocení plemene. V chovech využívajících příbuzenskou plemenitbu ve větším rozsahu se sleduje stupeň heterozygotnosti, protože obecně se zvyšující se homozygotností se může snižovat fitness plemene. Proto stupeň heterozygotnosti spolu s hodnocením stupně příbuznosti zpřesňuje připařovací plán. Sledování genetického polymorfismu z hlediska heterozygotnosti a širší poznatky molekulární genetiky jsou a budou přínosem i pro usměrňování příbuzenské plemenitby.

 

 

 

 

 

 

 

4. Materiál a metodika

 

4.1. Úvod k materiálu a metodice

Cíl práce spočívá ve snaze vypracovat a ověřit v praxi metodiku měření velkých hospodářských zvířat, hlavně koní a následné vyhodnocení získaných výsledků, které by bylo možno aplikovat v rozvojových zemích. K dosažení cíle jsem použila následující materiál a metodiku.

 

4.2. Měření koní

4.2.1. Měřící pomůcky

 

K měření jsem použila Lydtinovu hůl a pásmo.

Lydtinova  hůl je kovová trubice dělená na centimetry a v ní je zasunuta slabší čtyřhranná kovová tyč rovněž s  centimetrovou stupnicí. Při měření výškových rozměrů se narovná horní rameno a při měření délkových a šířkových rozměrů také rameno dolní. Hůl má stupnici po obou stranách tak, aby bylo možno údaje měřit shora dolů i zdola nahoru.

Holí  se měří výškové, délkové a případně i šířkové rozměry. Měřila jsem s ní následující rozměry: hůlkovou výšku v kohoutku, výšku v sedle, výšku v kříži, výšku kořene ocasu, šířku hrudi, přední šířku pánve, střední šířku pánve, délku pánve, šířku hrudi za lopatkou a šikmou délku těla. Šířkové rozměry jako šířka hrudi, přední a střední šířka pánve a délka pánve  se obvykle měří Wilkensonovým kružidlem, které je velmi přesné, praktické a poskytuje přesnější výsledky než Lydtinova hůl.

 V rozvojových zemích bude postačovat Lydtinova hůl a zároveň se tak sníží náročnost na vybavení měřícími pomůckami, proto jsem místo kružidla použila Lydtinovu hůl.

Ostatní rozměry jako kohoutkovou výšku páskovou, obvod hrudi, obvod holeně a hloubku hrudi jsem měřila pomocí pásma. Pásmo bylo rozděleno po jednom centimetru a prvních 25 centimetrů bylo děleno na milimetry, aby bylo možno změřit co nejpřesněji obvod holeně.

 

4.2.2. Zásady měření

 

Před měřením zkontrolujeme stav měřících pomůcek. Při opotřebení se výrazně snižuje přesnost měření.

Koně je nutné postavit na rovnou zpevněnou plochu. Je účelné koně před měřením s plochou obeznámit a při měření zajistit, aby kůň viděl stádo.

Kůň se postaví tak, aby měl při měření rovnoměrně zatížené všechny končetiny a při pohledu z boku se kryly, tj. přední končetiny stojí vedle sebe a taktéž zadní. Pomocník koně uklidňuje.

Při vlastním měření je třeba mít na paměti, že kůň je lekavé zvíře  a s pomůckami zacházet klidně a obratně, aby se vyloučila možnost zranění.

Při měření výškových rozměrů je nutné stále kontrolovat postavení měrné hole, protože už při malém vychýlení se prudce snižuje objektivita naměřených hodnot.

Při měření obvodu hrudi a holeně je žádoucí dodržovat stejné přilnutí pásma a také stejné utažení u všech měřených koní.

Není vhodné měřit vysokobřezí kobyly, protože zejména obvod hrudi je zatížen velkou chybou. Jako příklad mohu uvést kobylu Gladysu, kterou jsem shodou okolností měřila asi tři dny před porodem a zjistila obvod hrudi 195 cm, na podzim byla tato hodnota 185 cm.

Měření by měl vždy provádět jeden člověk.

Koně jsem měřila v  září 2000 na Farmě Hucul, Janova Hora, celkem jsem změřila 31 koní. Moje měření probíhalo na prakticky jediném možném místě na farmě, které slouží jako příjezdová cesta, připouštědlo a úvaziště. Splňuje základní předpoklady – je rovné a zpevněné. Samotné měření jsem prováděla sama, aby se minimalizovala chyba a pomáhal mi jeden člověk, který koně držel a zapisoval.

Každý kůň byl změřen dvakrát a průměr z obou měření byl použit pro výpočty. U okovaných koní se od výšky kohoutkové hůlkové, výšky v sedle, výšky v kříži a výšky v kořeni ocasu odečetlo 0,5 cm na podkovy.

 

4.2.3. Tělesné rozměry

 

q                        Kohoutková výška hůlková (KVH) se měří od země kolmo k nejvyššímu místu kohoutku tkz. záseku

q                        Výška v sedle (VS) je kolmá vzdálenost od země k nejnižšímu místu hřbetu

q                        Výška v kříži (VK) se měří kolmo od země k nejvyššímu místu zádě ( křížová kost )

q                        Výška kořene ocasu (VKO) je kolmá vzdálenost od země ke kořeni ocasu

q                        Šířka hrudi (ŠH) se měří zepředu na zevním hrbolu ramenních kloubů

q                        Přední šířka pánve (PŠP) se měří zezadu na  nejvzdálenějších místech kyčelních hrbolů

q                        Střední šířka pánve (SŠP) se měří rovněž zezadu na velkých chochlících

q                        Délka pánve (DP) se měří z boku jako vzdálenost od zevního hrbolu kyčelního k zevnímu hrbolu sedacímu

q                        Šířka hrudi za lopatkou (ŠHZL) se měří těsně za lopatkami v nejužším místě

q                        Šikmá délka těla (ŠDT) je vzdálenost od ramenního kloubu k zadnímu výčnělku sedacího hrbolu

q                        Kohoutková výška pásková (KVP) se měří od patky levé přední končetiny k nejvyššímu místu kohoutku (zásek)

q                        Obvod hrudi (OH) se měří za kohoutkem v nejužším místě

q                        Obvod holeně (Ohol) se měří v horní třetině, tam kde je holeň nejslabší

q                        Hloubka hrudi (HH) se měří jako kolmá vzdálenost  hrudní kosti (sternum) od země. Naměřená hodnota se odčítá od kohoutkové výšky, tímto postupem je vyloučena diferenciace vzniklá samotným měřením hloubky hrudi a výšky hrudní kosti, jejichž  součtem by měla být kohoutková výška. Hloubka hrudi se může měřit holí nebo páskou, při měření jsem dala přednost pásce, protože měření s ní je rychlejší a méně zneklidňuje koně.

 

4.3. Indexy tělesné stavby

 

Hodnocení zvířete pouze na základě absolutních naměřených hodnot je velmi obtížné, a samotné hodnoty nemohou charakterizovat tělesný vývin zvířete. Proto tyto hodnoty dále zpracováváme. Vyjadřujeme je jako indexy tělesné stavby, které jsou číselným vyjádřením poměru mezi dvěma (nebo více) absolutními rozměry. Tělesné rozměry musí být  k sobě v určitém anatomickém, nebo fyziologickém poměru. Z naměřených hodnot jsem vypočítala následné indexy tělesné stavby podle těchto vzorců:

Index formátu těla

šikmá délka tělax 100       

kohoutková výška hůlková

 

Index kompaktnosti trupu

šikmá délka těla  x100

obvod hrudi

 

Index kostnatosti

obvod holeně      x100

kohoutková výška hůlková

 

Index mohutnosti

obvod hrudi      x100

kohoutková výška hůlková

 

Index přestavěnosti

výška v kříži    x100

kohoutková výška hůlková

 

Index hloubko - výškový

hloubka hrudi    x100

kohoutková výška hůlková

 

Index šířky hrudníku

šířka hrudi za lopatkou    x100

hloubka hrudníku

 

Index délky pánve

délka pánve    x100

šikmá délka těla

 

Index pánevnohrudní

šířka hrudi za lopatkou   x100

přední šířka pánve

 

4.4. Hodnocení tělesné harmoničnosti

4.4.1. Konstrukce decilové sítě

 

Síť je sestrojena na podkladě tabelovaných kvantilů normálního rozdělení, jejichž podstatou je souhrnné srovnání odchylek jednotlivých tělesných rozměrů od standardu.

Základem konstrukce sítě jsou hodnoty pro stanovení šíře jednotlivých decilových pásem vypočítaných podle vzorce:

                                      Xp ± kp . s       

 

Kde s - je směrodatná odchylka jednotlivých rozměrů a kp jsou tabelované hodnoty kvantilů pro šíři deseti pásem (decilů), do kterých je soubor rozdělen tak, že při normálním rozdělení je v každém decilovém pásmu 10 % případů. Hodnoty kp jsou pak následující:

k 10 = 0,251

k 20 = 0,524

k 30 = 0,841

k 40 = 1,280

Při konstrukci sítě na ose x nanášíme průměry jednotlivých tělesných rozměrů, které jsou relativně standardními hodnotami. K těm se pak u každého znaku připočítávají a odečítají hodnoty určující šíři jednotlivých pásem. Pásma jsou ohodnocena body.

 

4.4.2. Tělesná souměrnost

Podle polohy rozměrů v jednotlivých pásmech obdrží jedinec příslušný počet bodů, celkem tedy:

  n

∑xi

 i=1

 

Jejich dělení počtem znaků se vypočítá průměrná hodnota jedince, od ní se pak odečítají jednotlivé body (znaménka se zanedbávají) a dělí se průměrem. Výsledná hodnota pak udává stupeň souměrnosti. Vypočítá se podle následujícího vzorce:

              n

        xi

`Xp  =   i = 1

              n

Celkový stupeň tělesné souměrnosti (Dp) pak:

                                     n

       

`Dp  =   i = 1

                    n

Ke kvalitativnímu posouzení této charakteristiky slouží kvalitativní stupnice v podobě následující tabulky.

 

 

 

Charakteristika tělesné souměrnosti

Hodnoty Dp

Tělesná stavby vysoce souměrná

      1,07

Tělesná stavba nadprůměrně souměrná

1,08 – 1,42

Tělesná stavba průměrně souměrná

1,43 – 1,72

Tělesná stavba podprůměrně souměrná

1,73 – 2,07

Tělesná stavba nesouměrná

  2,08

 

Uvedené numerické hodnoty mají platnost pro určité plemeno a rozsah jednotlivých tříd je podmíněn počtem sledovaných ukazatelů (rozměrů).

 

4.5. Příbuzenská plemenitba

4.5.1. Koeficient příbuzenské plemenitby podle Wrighta

K vyjádření intenzity příbuzenské plemenitby jsem použila výpočtu koeficientu příbuzenské plemenitby podle Wrighta.

 

Fx = ∑ / (1/2) n + ń + 1x (1 + FA) /

 

Kde n - je počet generací předků v rodokmenu ze strany otce mezi jedincem a společným předkem.

ń – je počet generací předků v rodokmenu ze strany matky mezi jedincem a společným předkem.

A FA – je koeficientem příbuzenské plemenitby společného předka, pokud takový případ v rodokmenu nastal.

 

4.5.2. Index ztráty předků

Index ztráty předků jsem počítala podle následujícího vzorce:

            Pn – Qn   x 100

In =             Pn

 

Pn je maximální počet předků, maximální počet předků můžeme vypočítat podle vzorce:

Pn = 2n+ 2n-2

Kde malé n je počet generací v rodokmenu.

Qn je skutečný počet předků.

Vzhledem k tomu, že uvedená metoda nezohlední ve které generaci ke ztrátě předků došlo, je vhodné procenticky vyjádřit ve které generaci dochází k největší ztrátě předků MACH (2001)

Výsledky jsem zpracovala pomocí běžných matematicko - statistických metod.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

5.Charakteristika Farmy

5.1. Všeobecná charakteristika

 

Farma leží v Krkonošském národním parku asi 15 km severně od Jilemnice. Od roku 1992 funguje pod jménem Farma Hucul s.r.o, jejím majitelem je pan Ivan Karbusický. V současnosti farma obhospodařuje asi 320 ha, zhruba 150 ha je přímo u farmy a využívá se pro pasení, zbytek tvoří louky ve Sklenářovicích a na Mísečkách. Tyto dvě lokality jsou sklízeny po dohodě se správou KRNAPu. Mísečky jsou zpravidla jen sekány a sklízeny na seno, popřípadě se tráva kompostuje. Sklenářovice (5 km severně od Mladých Buků, nedaleko Rýchor) jsou název zaniklé vesnice. V současnosti je tato lokalita sklízena na seno a probíhá zde  pastva ovcí, jalovic a mladých klisniček. Stádo jalovic (cca 20 ks) a ovcí (cca 40 ks) patří KRNAPu a zaměstnanci farmy je pouze pasou a starají se o ohrady. Na léto jsou zde umístěny mladé odstavené kobylky. Letošní rok to byla Majka, Mira, Malina, Mersi, Lada, Lyrika a starší klisna Halie.

 

5.2.Klimatické a půdní podmínky

 

Stáj a budovy leží v nadmořské výšce 775 m. n. m.

Jako půdotvorný substrát se nejvíce uplatňuje fylit, půdní typ převažují půdy skeletovité podzolované (humusový podzol), půda je těžší jílovitohlinitá.

Klimatická oblast je definována jako mírně teplá. Průměrná roční teplota vzduchu je 5 – 6 °C, průměrná teplota ve vegetačním období  (IV – IX) je 10 – 11°C. nejnižší průměrné teploty jsou v měsících leden a únor (-4°C), nejvyšší potom v srpnu (16°C). Začátek období s teplotou vyšší jak 10°C spadá mezi 21.5. – 1.6. a průměrně trvá 100 – 120 dní. Průměrný počet letních dnů v roce je 10, letní den je den v němž maximální teplota vzduchu vystoupí na 25°C a výše. Počet ledových dnů je 60 – 70, ledový den je takový den v němž minimální teplota vzduchu nevystoupí nad -0,1°C, počet mrazových dnů je 140 – 160 tj. den ve kterém minimální teplota klesne pod –0,1°C nebo níže.

Průměrné roční srážky činí 1200 – 1400 mm, srážky za vegetační období jsou 600 – 700 mm, nejvíce srážek spadne v měsíci srpnu (125 – 150 mm). Počet dnů se srážkami nad 1,0 mm je 130 – 140 dnů, průměrný počet dnů se sněžením je 60 – 80 dnů, průměrný počet dnů se sněhovou pokrývkou 140 – 160 dnů a relativní trvání sněhové pokrývky je 80 – 90 %. Průměrný počet dní s bouřkou je 30 a více.

Relativní četnost větrů v roce je východozápadní až západní. Relativní vlhkost vzduchu je v červenci 75 – 80 %, v prosinci dosahuje až 90%. Průměrná roční oblačnost je 65 – 70%. Průměrný počet jasných dnů v roce je 40 – 50 dnů, jasný den je takový v němž je průměrná denní oblačnost 0,00 – 1,9% pokrytí oblohy. Počet zamračených dnů v roce je 160 – 170 dnů, oblačnost je mezi 8,1 – 10,0 % pokrytí oblohy.

Průměrná délka trvání slunečního svitu v roce je 1600 – 1800 hod., průměrná délka trvání slunečního svitu ve vegetačním období je 1100 – 1300 hod.

Počátek senoseče připadá na 21. – 25. 6.

Z uvedených hodnot je vidět, že jde o horskou oblast typickou pro chov hucula, je tedy velmi pravděpodobné, že právě v takových přírodních podmínkách se podaří zachovat typické huculské vlastnosti.

 

5.3.Způsob chovu

Koně na Janově Hoře jsou rozděleny na dvě stáda. Stádo valachů ve kterém jsou starší valaši a mladí hřebečci od odstavu do tří let. Stádo kobyl ve kterém jsou starší kobyly i s hříbaty do odstavu a mladé již odstavené klisničky. Plemenní hřebci jsou celoročně ustájeni ve stáji v boxe. Stáda se pasou odděleně a přes pastevní období jsou na pastvinách celodenně. V zimě jsou vyháněni do blízkých výběhů přes den a v noci jsou ve stáji.

Na jaře jsou ze stáda vybráni mladí tříletí koně, hřebečci jsou buď vykastrováni, nebo vybráni jako potenciální plemeníci a  všichni se zajíždějí. Později se vyžehávají nová hříbata do pravého sedla číslem okresu (47) a pořadovým číslem hříběte v okresní knize hříbat, výžeh provádí pověřený pracovník plemenářského podniku. V posledních letech jsou hříbata také očipována (provádí veterinární lékař).

Na podzim skládají tříleté klisny a hřebci výkonnostní zkoušky v tahu a pod sedlem a podle jejich výsledků jsou zařazeny do příslušného oddílu plemenné knihy a jsou označeny výžehem    na levé straně krku. Pravidelně první týden v říjnu probíhají křtiny hříbat a jejich odstav. Hřebečci jsou umístěni do stáda valachů a klisničky do oddělené ohrady, tak aby nebyly s matkami. Za jeden až dva roky se klisničky vrací do stáda kobyl.

   V zimě jsou odděleny kobyly před porodem a ustájeny v  boxech. Brzy na jaře se rodí hříbata. Od roku 1986 dostávají  jména podle ročníku narození v roce 1986 dostala hříbata jména začínající na A, letošní ročník 2001 bude mít písmeno O (Ornela, Olivie, Orion…). Na začátku pastevního období jsou roční klisničky  převezeny do Sklenářovic.

Krmení koní je založeno převážně na pastvě, pouze v zimě se krmí senem. Na podzim a na jaře, kdy ještě není dostatek pastvy se přikrmuje senem. Pro doplnění vitamínů (a pro zabavení koní) se v zimě do ohrad dávají větve na ohryz. Jádro dostávají pouze hřebci v připouštěcím období,  popř. březí kobyly. Březí kobyly v zimě  dostávají malé množství lněného semene.

Koně jsou v  současné době využívány pro rekreační ježdění. Celoročně poskytuje Farma Hucul ubytování a vyjížďky na koních, je možné jít s koňmi na jízdárnu, nebo na lonž. K tahu jsou koně využíváni velmi málo. Zejména v létě probíhají na farmě tábory s jazykovou výukou a jezdeckým výcvikem. Zároveň je potřeba zajistit sklizeň sena a průběžně pečovat o pastviny. Na farmě je zaměstnáno asi 10 – 15 zaměstnanců a příležitostně brigádníci.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6.Výsledky

 

Měření jsem prováděla v září 2000. Celkem jsem změřila 31 koní z toho 25 klisen a 6 hřebců. Do měření byly zahrnuty pouze koně tříletí a starší, kteří absolvovali zkoušky výkonnosti. Nejmladší měření koně tedy Ken, Kilián, Kometa, Komedie, Keramika a Karkulka složili zkoušky výkonnosti den před měřením a budou zařazeni do plemenitby v roce 2001.

 

6.1. Charakteristika stáda

 

Celkem bylo v září 2000 na Janově Hoře 51 koní a ve Sklenářovicích byly mladé odstavené klisničky a jedna starší kobyla ( Majka, Malina, Mersi, Mira, Lada, Lyrika a Halie ). Stav koní se průběžně mění, protože někteří koně se odprodávají a naopak jiní jsou zde na pastevní odchov. V následujících tabulkách charakterizuji celé stádo tj. i klisničky ze Sklenářovic, kde nebylo měření prováděno, protože by byla měřena pouze kobyla Halie a místo je od vlastní farmy vzdálené asi 30 km.

 Tabulka č. 1 uvádí přehled stáda kobyl tedy plemenné kobyly, klisničky dvouleté, tříleté a ročky, a také hříbata samičího pohlaví, jejich zbarvení, datum narození a otce. Plemenné kobyly a tříleté klisničky, které jsem měřila jsou odděleny dvojitou čarou (dále plemenné kobyly).

Tabulka č. 2 uvádí přehled stáda hřebců tedy plemenné hřebce, valachy, hřebečky dvouleté, ročky a hříbata samčího pohlaví, jejich zbarvení, datum narození a otce. Plemenní hřebci, a mladí tříletí hřebci, které jsem měřila jsou odděleny dvojitou čarou (dále jen plemenní hřebci).

 

                          Tabulka č. 1: Klisny

jméno koně

zbarvení

datum narození

otec

Akela

hnědka

27.9.1986

Oušor  - 9

Arka

hnědka

9.4.1986

Oušor -9

Bajka

hnědka

14.5.1985

Gurgul V

Bludička

hnědka

3.8.1976

Goral XII

Borka

černá ryzka

15.3.1987

Oušor -9

Dálava

hnědka

9.3.1989

Oušor -9

Elba

hnědka

12.8.1990

Oušor -9

Eliška

hnědka

22.2.1990

Oušor -9

Epika

světlá plavka

2.5.1990

Goral X - 6

Eržika

hnědka

2.5.1990

Goral X - 6

Gladysa

šedá plavka

27.5.1992

264 Goral XIII - 2

Halia

hnědka

29.3.1980

4189 Gurgul V - 2

Hvězda

černá ryzka

27.3.1993

264 Goral XIII - 2

Chrpa

světlá plavka

5.1.1994

Oušor - 9

Chyba

hnědka

2.4.1994

448 Goral Janovský

Ida

hnědka

11.3.1995

264 Goral XIII - 2

Indie

hnědka

21.4.1995

82 Gurgul Artur

Indonésie

hnědka

31.3.1995

264 Goral XIII - 2

Izaura

hnědka

18.9.1995

82 Gurgul Artur

Isabela

hnědka

9.5.1995

264 Goral XIII - 2

Jara

šedá plavka

7.3.1996

448 Goral Janovský

Karkulka

černá ryzka

23.3.1997

448 Goral Janovský

Keramika

světlá plavka

19.4.1997

82 Gurgul Artur

Komedie

světlá plavka

2.5.1997

264 Goral XIII - 2

Kometa

hnědka

14.5.1997

264 Goral XIII - 2

Sfinga

černá ryzka

9.5.1990

344 Gurgul Edo 1

Lada

světlá plavka

12.1.1998

448 Goral Janovský

Laguna

hnědka

20.3.1998

264 Goral XIII - 2

Lyrika

světlá plavka

27.5.1998

264 Goral XIII - 2

Majka

hnědka

6.5.1999

264 Goral XIII - 2

Malina

světlá plavka

7.4.1999

264 Goral XIII - 2

Mersi

hnědka

14.3.1999

264 Goral XIII - 2

Mira

hnědka

12.3.1999

Oušor - 8

Naděje

hnědka

28.4.2000

Oušor - 8

Náhoda

šedá plavka

21.4.2000

264 Goral XIII - 2

Noemi

šedá plavka

15.5.2000

Oušor - 8

Nora

hnědka

15.5.2000

82 Gurgul Artur

Nyala

hnědka

19.4.2000

82 Gurgul Artur

 

 

 

 

Tabulka č.2: Hřebci

jméno koně

zbarvení

datum narození

otec

Ušák

hnědák

4.11.1978

Oušor (Muráň)

Kaštan

hnědák

27.11.1978

Oušor (Muráň)

Péťa

hnědák

15.5.1985

Goral XIII

Janek

hnědák

16.4.1996

82 Gurgul Artur

Ken

hnědák

27.5.1997

264 Goral XIII - 2

Kilián

světlý plavák

7.4.1997

82 Gurgul Artur

Brokát

hnědák

27.9.1984

Gurgul IV - 2

Falkán

ryzák

16.6.1991

Gurgul IV - 2

Ibišek

světlý plavák

6.2.1995

448 Goral Janovský

Inka

šedý plavák

31.3.1995

449 Goral Janovský

Jurášek

ryzák

10.3.1996

82 Gurgul Artur

Kelt

hnědák

9.5.1997

448 Goral Janovský

Lesk

hnědák

1.5.1998

264 Goral XIII - 2

Lotos

šedý plavák

7.5.1998

82 Gurgul Artur

Mark

hnědák

8.5.1999

264 Goral XIII - 2

Megan

hnědák

6.5.1999

82 Gurgul Artur

Monty

hnědák

19.2.1999

264 Goral XIII - 2

Nazaret

ryzák

26.3.2000

Oušor - 8

Nero

černý ryzák

22.5.2000

Oušor - 9

Niky

hnědák

22.5.2000

264 Goral XIII - 2

Nugát

ryzák

20.4.2000

82 Gurgul Artur

Numir

hnědák

15.4.2000

264 Goral XIII - 2

 

Tyto údaje zpracovávám v následujících tabulkách, které jsou děleny na kategorie stádo tj. všechny koně na Farmě Hucul, kobyly, tj. všechny koně z tabulky č.1, hřebci – koně z tabulky č. 2, plemenné kobyly – koně oddělené dvojitou čarou z tabulky č.1 a stejně tak plemenní hřebci – koně oddělené dvojitou čarou z tabulky č.2.

Tabulka č. 3 udává věkové složení stáda ve výše uvedených kategoriích. Věkový průměr celého stáda, klisen a hřebců je nízký, protože je v něm započítán také ročník hříbat 2000, u kterých jsem počítala s věkem 0,5 roku. V kategorii plemenní hřebci je pouze 6 koní z toho pouze jeden se blíží průměrnému věku (Petr), tři hřebci jsou velmi mladí (Janek, Ken, Kilián) a dva staří (Ušák, Kaštan). Protože jména hřebců jsou podobná a budu je užívat častěji použiji jména hříběcí, v příloze pak uvádím oficiální jména hřebců a v závorce hříběcí jméno.

 

Tabulka č.3: Průměrné věkové složení (roky)

Věk (roky)

stádo

klisny

hřebci

pl. kobyly

pl. hřebci

Věk

5,80

5,92

5,60

8,36

10,80

 

Tabulka č.4 se zabývá zbarvením huculů, je zcela zřejmé, že převažuje zbarvení hnědák. Na tomto místě bych chtěla podotknout, že jsem použila zbarvení uváděná v rodokmenech vydaných Centrální evidencí chovu koní ve Slatiňanech, kde nerozlišují, zda se jedná o světlého, tmavého nebo černého hnědáka. Zbarvení ryzák je u hucula podle standardu přípustné, ale nejedná se o typickou barvu a proto je většinou z chovu vyřazován. Starší kobyly se zbarvením ryzka byly v minulých letech prodány např. (Gorala, Gréta).

 

Tabulka č.4: Procentické zastoupení barev (%)

Zbarvení (%)

stádo

klisny

hřebci

pl.kobyly

pl. hřebci

hnědák

60,0

59,5

60,1

60,0

83,3

světlý plavák

15,2

21,6

8,7

16,0

16,7

šedý plavák

10,0

10,8

8,7

8,0

0,0

černý ryzák

8,3

21,6

4,1

16,0

0,0

ryzák

6,5

0,0

18,4

0,0

0,0

 


Graf č.1

Tabulka č.5 uvádí přehled kmenů ve stádě. Vyskytují se zde pouze tři kmeny, z nichž je nejvíce zastoupen kmen Goral, zejména díky hřebcům 264 Goral XIII – 2 (Petr), 448 Goral Janovský (Dukát). Kmen Hroby není na Janově Hoře zastoupen.

V kategorii plemenných hřebců jsou zastoupeny od každého kmene dva hřebci, ale je třeba si uvědomit, že dále se v plemenitbě tohoto stáda nebudou uplatňovat všichni.

 

Tabulka č.5: Procentické zastoupení kmenů (%)

Kmen

stádo

klisny

hřebci

pl. kobyly

pl. hřebci

Oušor

22,4

25,0

18,0

28,0

33,3

Goral

51,7

55,0

45,6

52,0

33,3

Gurgul

25,9

20,0

36,4

20,0

33,3

 


Graf č. 2

 


6.2. Výsledky měření koní

Výsledky měření plemenných kobyl a tříletých klisen uvádím v tabulce č. 6, měření plemenných a tříletých hřebců pak v tabulce č. 7.

 

 


 

Tabulka č. 6: Tělesné rozměry plemenných kobyl (cm)

Jméno

KVH

KVP

OH

Ohol

ŠDT

VS

VK

VKO

ŠH

ŠHZL

HH

PŠP

SŠP

DP

Akela

134,5

141,0

171,0

18,8

142,0

130,5

137,0

128,0

38,5

40,5

62,5

49,0

46,0

44,0

Arka

140,0

147,0

191,0

20,0

153,5

134,0

141,0

130,5

40,0

48,0

67,0

51,0

42,5

48,0

Bajka

140,5

150,5

191,5

20,1

153,0

136,5

145,0

135,0

42,5

49,0

69,5

52,5

43,0

47,0

Bludička

139,0

148,5

188,0

20,4

152,0

133,5

142,0

134,5

41,0

44,0

66,0

50,5

41,5

50,0

Borka

137,5

144,5

183,5

20,1

150,0

132,0

139,0

129,5

40,5

44,0

67,5

50,0

46,0

48,0

Dálava

136,5

143,0

189,0

19,7

143,0

131,0

140,0

131,5

41,0

47,5

67,5

51,5

44,0

52,5

Elba

141,0

144,0

185,0

19,8

150,5

134,0

141,5

131,0

39,5

46,0

68,5

52,0

45,5

50,0

Eliška

137,0

145,0

183,5

19,5

141,0

133,0

140,5

139,5

41,5

45,5

66,0

51,0

43,0

50,0

Epika

140,0

147,0

188,5

19,7

146,0

134,0

141,5

134,0

42,5

46,0

67,5

53,0

46,5

51,0

Eržika

141,0

148,5

187,0

20,5

140,5

136,0

142,0

134,0

41,0

47,0

68,5

51,5

43,0

49,0

Gladysa

140,0

146,5

185,0

20,1

140,0

135,0

139,5

127,5

39,5

45,0

68,0

52,5

42,0

47,5

Hvězda

139,0

145,0

177,0

19,1

144,0

132,5

138,0

131,0

36,0

41,0

66,5

50,0

40,5

46,5

Chrpa

141,0

146,0

179,5

19,0

140,5

135,0

141,5

129,0

38,0

40,0

67,0

47,5

45,0

49,5

Chyba

141,0

147,5

178,0

19,7

150,5

135,0

142,0

132,0

38,0

41,5

66,0

51,0

42,5

50,5

Ida

133,5

145,5

172,0

18,0

140,0

127,0

135,0

125,0

36,0

41,0

65,0

48,0

45,0

45,0

Indie

137,5

145,0

178,0

19,4

143,0

133,0

141,0

132,0

36,5

40,0

65,5

52,0

40,5

48,5

Indonésie

134,5

140,0

169,0

18,9

140,5

128,5

138,0

131,0

38,5

39,0

64,5

50,0

40,5

46,0

Izaura

135,5

142,5

177,0

19,8

142,0

130,0

138,0

125,5

38,0

41,5

66,0

50,0

40,0

47,0

Isabela

132,0

140,5

174,5

19,1

140,0

129,0

137,5

127,0

38,5

43,0

61,0

49,0

40,0

44,5

Jara

132,0

140,0

171,5

19,3

139,0

128,5

136,0

128,0

36,0

41,0

62,0

48,0

40,0

48,0

Karkulka

141,0

146,0

175,0

19,0

136,5

135,5

144,5

133,5

36,5

42,0

64,0

49,0

40,0

47,0

Keramika

140,0

140,0

178,0

19,4

140,0

133,5

141,5

132,0

40,0

39,0

70,0

52,0

48,0

47,0

Komedie

137,0

143,0

169,0

19,0

137,0

130,0

138,5

129,5

39,0

39,0

63,0

51,0

46,0

46,0

Kometa

137,5

145,0

174,5

19,8

145,5

133,0

138,5

131,5

37,0

39,0

65,5

51,0

39,5

51,5

Sfinga

140,0

145,0

170,0

19,3

151,0

132,0

137,5

130,0

40,0

36,5

67,0

50,0

43,0

46,0


Tabulka č. 7: Tělesné rozměry plemenných hřebců (cm)

 

Jméno

KVH

KVP

OH

Ohol

ŠDT

VS

VK

VKO

ŠH

ŠHZL

HH

PŠP

SŠP

DP

Ušák

135,0

139,0

165,0

19,9

131,0

129,0

136,0

123,0

38,0

37,0

63,0

46,0

42,0

45,0

Kaštan

138,0

145,0

175,0

20,1

139,0

127,0

137,0

127,0

40,0

40,0

66,0

50,0

49,0

48,0

Péťa

137,5

144,0

176,0

19,6

138,5

130,5

135,0

127,0

39,0

41,0

66,5

46,5

40,5

44,0

Janek

142,5

146,5

175,5

20,1

140,0

136,5

142,5

131,5

41,0

39,5

69,0

50,0

43,0

48,0

Ken

140,0

148,5

179,0

20,3

140,0

134,0

140,0

132,0

39,5

41,0

68,5

50,0

41,0

48,5

Kilián

137,5

147,0

178,0

21,0

140,5

133,0

140,5

129,0

42,0

42,0

65,5

51,5

42,5

47,0

 

 

Podle plemenného standardu by měly klisny dosáhnout

-                          kohoutkové výšky hůlkové 134 – 142 cm

-                          obvod hrudi 160 – 180 cm

-                          obvod holeně 17,5 – 19,5 cm.

Z tabulky je patrné, že u kohoutkové výšky hůlkové neodpovídají standardu klisny Ida, Izaura a Jara. Zde bych chtěla poznamenat, že hucul je kůň pozdní a zejména klisny Izaura a Jara mají šanci do plemenného standardu dorůst. Klisna Ida vzhledem k  zdravotním potížím v minulosti zůstane pravděpodobně menší.

U obvodu hrudi neodpovídá standardu více klisen. Je to Arka, Bajka, Bludička, Borka, Dálava, Elba, Eliška, Epika, Eržika a Gladysa u kterých je obvod hrudi větší než standard. Vzhledem ke kvalitnímu celoročnímu odchovu na horských pastvinách svědčí větší obvod hrudi o větší kapacitě plic a srdce, navíc jde o starší kobyly.

U obvodu holeně je situace podobná, standardu nevyhověly Arka, Bajka, Bludička, Borka, Dálava, Elba, Epika, Eržika, Gladysa, Chyba a Kometa. Větší obvod holeně svědčí o vyšší mohutnosti kostry, což je v horských podmínkách spíše výhodou.

Hřebci by podle standardu měli mít:

-                          kohoutkovou výšku hůlkovou 136 – 144 cm

-                          Obvod hrudi 165 – 185 cm

-                          Obvod holeně 18,2 – 20,2 cm

Z tabulky č. 7 vyplývá, že z hřebců nevyhověl standardu  Ušák a to menší kohoutkovou výškou a Ken s Kiliánem vyšším obvodem holeně.

Následující tabulky se zabývají statistickým vyhodnocením měření. Tabulka č. 8 je statistické vyhodnocení měření plemenných kobyl a tabulka č. 9 je statistické vyhodnocení měření plemenných hřebců.

 

Tabulka č. 8: Statistické vyhodnocení měření plemenných kobyl (cm)

funkce

KVH

KVP

OH

Ohol

ŠDT

VS

VK

VKO

ŠH

ŠHZL

HH

PŠP

SŠP

DP

Ar. průměr

137,94

144,66

179,44

19,50

144,04

132,48

139,86

130,88

39,02

42,64

66,06

50,52

42,94

48,00

Minimum

132,00

140,00

169,00

18,00

136,50

127,00

135,00

125,00

36,00

36,50

61,00

47,50

39,50

44,00

Maximum

141,00

150,50

191,50

20,50

153,50

136,50

145,00

139,50

42,50

49,00

70,00

53,00

48,00

52,50

Sm. odchylka

2,84

2,81

7,10

0,56

5,14

2,52

2,44

3,16

1,96

3,30

2,23

1,47

2,45

2,18

Rozptyl

8,05

7,89

50,45

0,31

26,44

6,37

5,93

10,01

3,83

10,89

4,99

2,15

11,78

4,76

Medián

139,00

145,00

178,00

19,50

142,00

133,00

140,00

131,00

39,00

41,50

66,00

51,00

43,00

48,00

Modus

140,00

145,00

178,00

20,10

140,00

134,00

141,50

131,00

38,50

39,00

66,00

51,00

43,00

47,00

Pr.h.abs.od.

2,42

2,25

6,21

0,46

4,45

2,10

2,07

2,41

1,66

2,88

1,74

1,22

2,06

1,80

Šikmost

-0,75

-0,14

0,17

-0,45

0,57

-0,47

0,11

0,44

0,01

0,28

-0,51

-0,38

0,31

0,16

Var. rozpětí

9,00

10,50

22,50

2,50

17,00

9,50

10,00

14,50

6,50

12,50

9,00

5,50

8,50

8,50

Var.koeficient

2,06

1,94

3,96

2,86

3,57

1,91

1,74

2,42

5,02

7,74

3,38

2,90

5,71

4,55

 

Při  podrobnější analýze statistického hodnocení měření plemenných kobyl je patrné, že střední polohy rozdělení hodnot (aritmetický průměr, modus a medián) jsou v podstatě shodné.

Směrodatná odchylka charakterizující střední stupeň kolísání hodnot znaku od průměru je nejvyšší u obvodu hrudi a šikmé délky těla.

Nízké variability dosahují klisny v hodnotách výškových tj. kohoutkové výšce hůlkové, kohoutkové výšce páskové, výšce v sedle, výšce v kříži a výšce kořene ocasu, kde se variabilita pohybuje do 2,42 %. Stádo klisen je tedy v tomto ohledu velmi vyrovnané. Střední variability dosahují v hodnotách obvodu holeně, obvodu hrudi, šikmé délce těla, hloubky hrudi a přední šířky pánve, variabilita se pohybuje od 2,86 % do 3,96 %. Vysoká variabilita je u hodnot šířky hrudi, šířky hrudi za lopatkou, přední šířky pánve a délky pánve (od 4,55 % do 7,74 %). V těchto rozměrech jsou tedy plemenné kobyly nevyrovnané. Je však nutno si uvědomit vzhledem k tomu, že jde převážně o šířkové rozměry, u kterých je větší pravděpodobnost chyby měření, a může být důvodem vyšší variability.

Variační rozpětí je největší u obvodu hrudi, šikmé délky těla a výšky kořene ocasu, naopak nejmenší u obvodu holeně.

Hodnota šikmosti vykazuje největší odchylku u kohoutkové výšky hůlkové.

Statistické vyhodnocení měření u plemenných hřebců vykazuje shodnost ve středních polohách hodnot znaku.

Směrodatná odchylka je nejvyšší u obvodu hrudi a naopak nejmenší u obvodu holeně.

Je nutné upozornit, že hodnocená skupina hřebců rozhodně není reprezentativní, nejen kvůli malé četnosti, ale i skutečnosti, že všichni hřebci se velmi liší svými kvalitami. Statistické vyhodnocení je pak přinejmenším problematické a nelze z něho vyvozovat obecné závěry.

Tabulka č. 9: Statistické vyhodnocení měření plemenných hřebců (cm)

funkce

KVH

KVP

OH

Ohol

ŠDT

VS

VK

VKO

ŠH

ŠHZL

HH

PŠP

SŠP

DP

Ar. průměr

138,42

145,00

174,75

20,17

138,17

131,67

138,50

128,25

39,92

40,08

66,42

49,00

43,00

46,75

Minimum

135,00

139,00

165,00

19,60

131,00

127,00

135,00

129,00

39,00

37,00

63,00

46,00

40,50

44,00

Maximum

142,50

148,50

179,00

21,00

140,50

136,50

142,50

132,00

42,00

42,00

69,00

51,50

49,00

48,50

Sm.odchylka

2,33

3,04

4,58

0,43

3,27

3,18

2,68

3,05

1,30

1,59

1,99

2,02

2,81

1,68

Rozptyl

5,45

9,25

20,98

0,19

10,72

10,14

7,17

9,31

1,70

2,53

3,95

4,08

7,92

2,81

Medián

137,75

145,75

175,75

20,10

139,50

131,75

138,50

128,00

39,75

40,50

66,25

50,00

42,25

47,50

Modus

137,50

-

-

20,10

140,00

-

-

127,00

-

41,00

-

50,00

-

48,00

P.h.abs.odch

1,89

2,33

3,25

0,32

2,39

2,83

2,50

2,58

1,08

1,25

1,58

1,83

2,00

1,50

Šikmost

0,55

-1,32

-1,93

1,08

-2,23

0,04

0,16

-0,49

0,25

-1,18

-0,42

-0,66

1,96

-0,82

Var.rozpětí

7,50

9,50

14,00

1,40

9,50

9,50

7,50

3,00

3,00

5,00

6,00

5,50

8,50

4,50

Var.koeficient

1,69

2,10

2,62

2,14

2,37

2,42

1,93

2,38

3,27

3,97

2,99

4,12

6,54

3,59

 

6.3. Indexy tělesné stavby

Vzhledem k tomu, že samotné měření nepodává informace o vzájemných poměrech mezi naměřenými hodnotami, vypočítala jsem následující indexy.

Index formátu těla udává poměr mezi šikmou délkou těla a kohoutkovou výškou hůlkovou a vyjadřuje tak rámec těla.

Index kompaktnosti trupu je poměr mezi šikmou délkou těla a obvodem hrudi.

Index  kostnatosti je poměr obvodu holeně a kohoutkové výšky hůlkové a lze z něho usuzovat také na konstituci zvířete.

Index mohutnosti vyjadřuje poměr obvodu hrudi a kohoutkové výšky hůlkové.

Index přestavěnosti je poměrem výšky v kříži a kohoutkové výšky hůlkové, ukazuje zda je jedinec přestavěný, u mladých koní je to obvyklé.

Index šířky hrudníku vyjadřuje poměr šířky hrudi za lopatkou a hloubky hrudi, můžeme z něho usuzovat, zda je hrudník klenutý nebo plochý.

Index délky pánve je poměr délky pánve a šikmé délky těla a vyjadřuje relativní délku pánve.

Index pánevnohrudní vyjadřuje poměr šířky hrudi za lopatkou a šikmé délky těla.

Index hloubko výškový je poměrem hloubky hrudi a kohoutkové výšky hůlkové, vyjadřuje relativní hloubku hrudi.

V tabulce č. 10 jsou vypočteny indexy tělesné stavby pro plemenné kobyly, v tabulce č. 11 pro plemenné hřebce.

 

Tabulka č. 11: Indexy tělesné stavby plemenných hřebců (%)

jméno

i.formátu těla

i.kompaktnosti trupu

i.kostnatosti

i.mohutnosti

i.přestavenosti

i.šířky hrudníku

i.délky pánve

i.pánevno-hrudní

i.hloubko-výškový

Ušák

97,04

125,95

14,74

122,22

100,74

58,73

34,35

80,43

46,67

Kaštan

100,72

125,90

14,57

126,81

99,28

60,61

34,53

80,00

47,83

Péťa

100,73

127,08

14,25

128,00

98,18

61,65

31,77

88,17

48,36

Janek

98,25

125,36

14,11

123,16

100,00

57,25

34,29

79,00

48,42

Ken

100,00

127,86

14,50

127,86

100,00

59,85

34,64

82,00

48,93

Kilián

102,18

126,69

15,27

129,45

102,18

64,12

33,45

81,55

47,64


Tabulka č. 10: Indexy tělesné stavby plemenných kobyl (%)

jméno koně

i.formátu těla

i.kompaktnosti trupu

i.kostnatosti

i.mohutnosti

i.přestavěnosti

i.šířky hrudníku

i.délky pánve

i.pánevno - hrudní

i.hluobko - výškový

Akela

105,58

120,42

13,98

127,14

97,03

64,80

30,99

82,65

46,47

Arka

109,64

124,43

14,29

136,43

95,71

71,64

31,27

94,12

47,86

Bajka

108,90

125,16

14,31

136,30

97,15

70,50

30,72

93,33

49,47

Bludička

109,35

123,68

14,68

135,25

96,04

66,67

32,89

87,13

47,48

Borka

109,09

122,33

14,62

133,45

96,00

65,19

32,00

88,00

49,09

Dálava

104,76

132,17

14,43

138,46

95,97

70,37

36,71

92,23

49,45

Elba

106,74

122,92

14,04

131,21

95,04

67,15

33,22

88,46

48,58

Eliška

102,92

130,14

14,23

133,94

97,08

68,94

35,46

89,22

48,18

Epika

104,29

129,11

14,07

134,64

95,71

68,15

34,93

86,79

48,21

Eržika

99,65

133,10

14,54

132,62

96,45

68,61

34,88

91,26

48,58

Gladysa

100,00

132,14

14,36

132,14

96,43

66,18

33,93

85,71

48,57

Hvězda

103,60

122,92

13,74

127,34

95,32

61,65

32,29

82,00

47,84

Chrpa

99,65

127,76

13,48

127,30

95,74

59,70

35,23

84,21

47,52

Chyba

106,74

118,27

13,97

126,24

95,74

62,88

33,55

81,37

46,81

Ida

104,87

122,86

13,48

128,84

95,13

63,08

32,14

85,42

48,69

Indie

104,00

124,48

14,11

129,45

96,73

61,07

33,92

76,92

47,64

Indonésie

104,46

120,28

14,05

125,65

95,54

60,47

32,74

78,00

47,96

Izaura

104,80

124,65

14,61

130,63

95,94

62,88

33,10

83,00

48,71

Isabela

106,06

124,64

14,47

132,20

97,73

70,49

31,79

87,76

46,21

Jara

105,30

123,38

14,62

129,92

97,35

66,13

34,53

85,42

46,97

Karkulka

96,81

128,21

13,48

124,11

96,10

65,63

34,43

85,71

45,39

Keramika

100,00

127,14

13,86

127,14

95,36

55,71

33,57

75,00

50,00

Komedie

100,00

123,36

13,87

123,36

94,89

61,90

33,58

76,47

45,99

Kometa

105,82

119,93

14,40

126,91

96,73

59,54

35,40

76,47

47,64

Sfinga

107,86

112,58

13,79

121,43

94,29

54,48

30,46

73,00

47,86


Následující tabulky se zabývají statistickým vyhodnocením indexů tělesné stavby. Tabulka č. 12 uvádí hodnocení plemenných kobyl a tabulka č. 13 pro plemenné hřebce.

 

Tabulka č.12: Statistické vyhodnocení indexů tělesné stavby plemenných kobyl (%)

funkce

i.formátu těla

i.kompaktnosti trupu

i.kostnatosti

i.mohutnosti

i.přestavěnosti

i.šířky hrudníku

i.délky pánve

i.pánevno-hrudní

i.hloubko-výškový

Ar. průměr

104,43

124,64

14,14

130,08

96,05

64,55

33,35

84,39

47,89

Minimum

96,81

112,58

13,48

121,43

94,29

54,48

30,46

73,00

45,39

Maximum

109,64

133,10

14,68

138,46

97,73

71,64

36,71

94,12

50,00

Sm. Odchylka

3,40

4,59

0,36

4,36

0,82

4,48

1,60

5,75

1,11

Rozptyl

11,54

21,09

0,13

18,98

0,68

20,07

2,57

33,05

1,24

Meridián

104,80

124,43

14,11

129,92

95,97

65,19

33,55

85,42

47,86

Modus

100,00

-

13,48

-

95,71

62,88

-

85,71

47,86

Pr.hod.abs.od.

2,68

3,45

0,31

3,70

0,66

3,74

1,33

4,73

0,87

Šikmost

-0,44

-0,22

-0,33

0,01

0,09

-0,43

0,00

-0,28

-0,34

Var.rozpětí

12,83

20,51

1,20

17,03

3,44

17,16

6,25

21,12

4,61

Var. koeficient

3,25

3,68

2,58

3,35

0,86

6,94

4,81

6,81

2,32

 

Z tabulky statistického vyhodnocení tělesných indexů plemenných kobyl můžeme vidět vyšší hodnoty pro směrodatnou odchylku u indexu kompaktnosti trupu, indexu mohutnosti, indexu šířky hrudi a indexu pánevno - hrudního. Hodnoty střední polohy nevykazují velkou diferenci, a maximální hodnota šikmosti je u indexu formátu těla (- 0,44). Vysoká variabilita je u indexu pánevno - hrudního a u indexu šířky hrudi, naopak nejmenší variabilitu vykazuje index přestavěnosti.

Tabulka č.13: Statistické vyhodnocení indexů tělesné stavby plemenných hřebců (%)

funkce

i.formátu těla

i.kompaktnosti těla

i.kostnatosti

i.mohutnosti

i.přestavěnosti

i.šířky hrudi

i.délky pánve

i.pánevnohrudní

i.hloubko-výškový

Ar. průměr

99,82

126,47

14,57

126,25

100,06

60,37

33,84

81,86

47,97

Minimum

97,04

125,36

14,11

122,22

98,18

57,25

31,77

79,00

46,67

Maximum

102,18

127,86

15,27

129,45

102,18

64,12

34,64

88,17

48,93

Sm.odchylka

1,71

0,83

0,37

2,65

1,23

2,18

1,00

2,99

0,72

Rozptyl

2,91

0,69

0,14

7,00

1,52

4,75

1,00

8,94

0,52

Meridián

100,36

126,32

14,53

127,33

100,00

60,23

34,32

80,99

48,09

Modus

-

-

-

-

100,00

-

-

-

-

Pr.h. abs.odch.

1,45

0,74

0,29

2,37

0,93

1,76

0,82

2,15

0,60

Šikmost

-0,49

0,46

0,92

-0,65

0,33

0,44

-1,78

1,87

-0,77

Var. rozpětí

5,14

2,50

1,17

7,23

4,00

6,88

2,87

9,17

2,26

Var. koeficient

1,71

0,66

2,57

2,10

1,23

3,61

2,96

3,65

1,50

 

Statistické hodnocení indexů tělesné stavby plemenných hřebců nevykazuje v hodnotách střední polohy významné odchylky. Směrodatná odchylka je nejvyšší u indexu pánevno - hrudního a nejnižší u indexu kostnatosti.

Při porovnávání aritmetických průměrů indexů plemenných kobyl a hřebců dojdeme k názoru, že se významně neodlišují. Mírná diference se jeví u indexu přestavěnosti, který je u plemenných hřebců vyšší. Hlavní příčinou je věk tří měřených hřebců (čtyřletý Janek a tříletí Ken a Kilián), u kterých je předpoklad nárůstu kohoutkové výšky.

Index formátu těla je u hřebců také mírně vyšší, stejně jako index mohutnosti a index šířky hrudníku, což je důsledkem pohlavního dimorfismu.

 

6.4. Tělesná souměrnost

 

6.4.1. Decilová síť

 

Konstrukcí decilové sítě se zabývám v kapitole Materiál a metodika. Decilovou síť jsem sestrojila pouze pro plemenné kobyly. Je nutné upozornit, že decilová síť je specifická a nelze podle ní hodnotit jiná plemena koní ani ji obecně vztáhnout k populaci huculských klisen, z důvodu malé četnosti souboru hodnocených zvířat. Lze ji využít při hodnocení klisen odchovaných na Janově Hoře s průměrným věkem 8,64 roku.

Decilová síť je tabulka č.14

6.4.2. Hodnocení tělesné souměrnosti

 

Na základě konstrukce decilové sítě jsou naměřeným tělesným rozměrům přidělovány body od 1 do 10 a poté se vypočte aritmetický průměr bodů. Od aritmetického průměru odečítáme bodové hodnoty a zanedbáváme znaménka. Po výpočtu aritmetického průměru odchylek od bodového průměru obdržíme hodnotu tělesné souměrnosti a posuzujeme ji podle tabulky uvedené v kapitole Materiál a metodika.

V následujících tabulkách jsou výsledky hodnocení tělesné souměrnosti. Tabulka č. 15 je přehled odchylek od bodového průměru uvedeného ve druhém sloupci tabulky, lze z ní vyčíst u kterého rozměru se daný jedinec významně odchyluje od průměru.

Tabulka č.16 zahrnuje hodnoty tělesné souměrnosti Dp a hodnotí u jednotlivých zvířat tělesnou souměrnost.

Tabulka č. 14: Decilová síť

 


Tabulka č.15: Odchylky od bodového průměru u plemenných kobyl (cm)

jméno

body

KVH

KVP

OH

Ohol

ŠDT

VS

VK

VKO

ŠH

ŠHZL

HH

PŠP

SŠP

DP

Akela

2,71

0,71

1,71

0,71

0,71

1,29

0,29

0,71

0,71

1,29

0,29

1,71

0,71

6,29

1,71

Arka

7,64

0,36

0,36

2,36

1,36

2,36

0,36

0,64

2,64

0,64

2,36

0,64

0,64

2,64

1,64

Bajka

9,14

0,14

0,86

0,86

0,14

0,86

0,86

0,86

0,86

0,86

0,86

0,86

0,86

3,14

5,14

Bludička

7,86

0,86

2,14

1,14

2,14

2,14

0,86

1,14

1,14

1,14

0,86

2,86

2,86

3,86

1,14

Borka

6,50

1,50

1,50

1,50

2,50

2,50

1,50

2,50

2,50

1,50

0,50

1,50

2,50

2,50

0,50

Dálava

6,86

2,86

3,86

3,14

0,14

1,86

3,86

0,86

0,86

2,14

3,14

1,14

1,14

0,14

3,14

Elba

8,00

1,00

3,00

0,00

0,00

1,00

0,00

0,00

2,00

2,00

1,00

1,00

1,00

1,00

1,00

Eliška

6,79

2,79

0,79

1,21

0,79

3,79

0,79

0,21

3,21

2,21

2,21

1,79

0,21

0,79

2,21

Epika

8,71

0,71

0,71

1,29

1,71

1,71

0,71

0,71

0,29

1,29

0,29

0,71

1,29

1,29

1,29

Eržika

8,43

0,57

1,57

0,57

1,57

5,43

1,57

0,57

0,57

0,57

1,57

0,57

0,43

2,43

1,43

Gladysa

6,71

1,29

1,29

1,29

2,29

3,71

2,29

1,71

4,71

0,71

1,29

2,29

3,29

2,71

1,71

Hvězda

4,29

2,71

1,71

0,29

1,29

0,71

1,71

1,29

1,71

3,29

0,29

1,71

0,29

2,29

1,29

Chrpa

5,64

3,36

1,36

0,36

3,64

2,64

3,36

2,36

2,64

1,64

2,64

1,36

4,64

3,36

2,36

Chyba

7,00

2,00

2,00

2,00

0,00

2,00

2,00

2,00

0,00

3,00

3,00

2,00

0,00

2,00

2,00

Ida

2,64

1,64

4,36

0,64

1,64

0,36

1,64

1,64

1,64

1,64

1,36

1,36

1,64

6,36

1,64

Indie

5,21

0,21

0,79

0,21

0,21

0,21

0,79

1,79

1,79

4,21

2,21

0,79

3,79

3,21

0,79

Indonésie

2,57

0,57

1,57

1,57

0,57

0,43

1,57

0,43

3,43

1,43

0,57

0,43

1,43

0,57

0,57

Izaura

3,57

1,57

0,57

0,43

4,43

0,43

1,57

0,57

2,57

0,43

0,43

1,43

0,43

1,57

0,43

Isabela

2,29

1,29

1,29

0,71

0,71

0,71

1,29

0,29

0,29

1,71

3,71

1,29

0,29

0,29

1,29

Jara

2,07

1,07

1,07

0,07

1,97

0,07

1,07

1,07

0,07

1,07

1,97

1,07

1,07

0,07

3,97

Karkulka

4,64

4,36

2,36

1,64

2,64

3,64

4,36

5,36

3,36

3,64

0,36

2,64

2,64

2,64

0,64

Keramika

6,14

2,86

5,14

1,14

1,14

3,14

1,86

2,86

1,86

1,86

4,14

3,86

2,86

3,86

2,14

Komedie

3,29

0,71

0,29

2,29

1,29

2,29

1,29

0,29

0,71

1,71

1,29

2,29

3,71

5,71

1,29

Kometa

5,07

0,07

0,93

2,07

2,93

1,93

0,93

2,07

0,93

3,07

3,07

0,07

1,93

4,07

4,93

Sfinga

4,79

3,21

1,21

3,79

0,79

5,21

0,21

2,79

0,79

2,21

3,79

2,21

0,79

1,21

2,79


Tabulka č. 16: Hodnoty tělesné souměrnosti plemenných kobyl

jméno koně

Dp

Charakteristika tělesné souměrnosti

Akela

1,35

tělesná stavba nadprůměrně souměrná

Arka

1,36

tělesná stavba nadprůměrně souměrná

Bajka

1,23

tělesná stavba nadprůměrně souměrná

Bludička

1,53

tělesná stavba průměrně souměrná

Borka

1,79

tělesná stavba podprůměrně souměrná

Dálava

2,02

tělesná stavba nesouměrná

Elba

1,00

tělesná stavba vysoce souměrná

Eliška

1,71

tělesná stavba průměrně souměrná

Epika

1,00

tělesná stavba vysoce souměrná

Eržika

1,39

tělesná stavba průměrně souměrná

Gladysa

2,18

tělesná stavba nesouměrná

Hvězda

1,47

tělesná stavba průměrně souměrná

Chrpa

2,51

tělesná stavba nesouměrná

Chyba

1,71

tělesná stavba průměrně souměrná

Ida

1,97

tělesná stavba podprůměrně souměrná

Indie

1,50

tělesná stavba průměrně souměrná

Indonésie

1,08

tělesná stavba nadprůměrně souměrná

Izaura

1,20

tělesná stavba nadprůměrně souměrná

Izabela

1,08

tělesná stavba nadprůměrně souměrná

Jara

1,12

tělesná stavba nadprůměrně souměrná

Karkulka

2,88

tělesná stavba nesouměrná

Keramika

2,77

tělesná stavba nesouměrná

Komedie

1,96

tělesná stavba podprůměrně souměrná

Kometa

2,07

tělesná stavba podprůměrně souměrná

Sfinga

2,21

tělesná stavba nesouměrná

 

 

Tabulka č. 17: Statistické vyhodnocení bodového průměru a hodnoty tělesné souměrnosti u plemenných kobyl

funkce

body

Dp

Aritmetický.průměr

5,54

1,68

Minimum

2,07

1,00

Maximum

9,14

2,88

Směrodatná.odchylka

2,15

0,53

Rozptyl

4,61

0,28

Medián

0,83

0,14

Modus

-

1,00

Prům.hod.abs.odchyl.

1,87

0,45

Šikmost

-0,33

0,44

Var.rozpětí

7,07

1,88

Var.koeficient

0,39

0,32

Tabulka č. 17 je statistickým vyhodnocením bodového průměru a hodnot tělesné souměrnosti Dp . Tabulka č. 18 vyjadřuje počet kobyl v jednotlivých třídách tělesné souměrnosti a jejich procentuální podíl.

Graf č. 3 přehledně zobrazuje procentické zastoupení tříd tělesné souměrnosti ve stádu plemenných kobyl.

 

Tabulka č. 18: Počet a procentuální zastoupení tříd souměrnosti

Charakteristika tělesné souměrnosti

počet kobyl

procenta (%)

Tělesná stavba vysoce souměrná

2

8

Tělesná stavba nadprůměrně souměrná

8

32

Tělesná stavba průměrně souměrná

5

20

Tělesná stavba podprůměrně souměrná

4

16

Tělesná stavba nesouměrná

5

20

 


Graf č. 3.

 


Z grafu i tabulky vyplývá, že stádo plemenných kobyl je převážně nadprůměrně souměrné. Poměrně vysoký podíl klisen nesouměrných a podprůměrně souměrných přičítám skutečnosti, že do hodnocení byly zařazeny také tříleté klisny, které ještě nedokončily svůj tělesný vývin. Jde o klisny Karkulka a Keramika s tělesnou stavbou nesouměrnou a Komedii s Kometou s tělesnou stavbou podprůměrně souměrnou. Klisna Sfinga byla do chovu nakoupena, a proto se odlišuje od průměru stáda.  Gladysa je nesouměrná hlavně v šikmé délce těla, výšce kořene ocasu a přední šířce pánve. Chrpa je nesouměrná v kohoutkové výšce hůlkové, obvodu holeně, výšce v sedle, přední šířce pánve a střední šířce pánve. Hodnocení tělesné souměrnosti by mohlo být také ovlivněno skutečností, že tabulka kvalitativního posouzení tělesné stavby byla převzata z DUŠKA (1999), který charakterizoval českého teplokrevníka, pro hucula by bylo třeba tabulku mírně upravit.

6.5. Příbuzenská plemenitba

6.5.1. Koeficient příbuzenské plemenitby podle Wrighta

                       Tabulka č. 19: Koeficient příbuzenské plemenitby plemenných kobyl

jméno koně

Koeficient příbuzenské plemenitby podle Wrighta /%/

Akela

1,95

Arka

0

Bajka

0,39

Bludička

1,17

Borka

0

Dálava

1,76

Elba

1,17

Eliška

0

Epika

3,13

Eržika

0,39

Gladysa

3,52

Hvězda

0,39

Chrpa

0

Chyba

2,54

Ida

3,13

Indie

0,78

Indonésie

0

Izaura

0,98

Isabela

0

Jara

5,66

Karkulka

3,23

Keramika

1,17

Komedie

1,56

Kometa

2,54

Sfinga

8,79

Pro výpočet míry příbuzenské plemenitby se hodí výpočet koeficientu podle Wrighta. Tabulka č. 19 udává koeficient příbuzenské plemenitby podle Wrighta  u stáda plemenných kobyl, tabulka č. 20 se zabývá statistickým hodnocením koeficientu příbuzenské plemenitby.

 Tabulka č.20: Statistické vyhodnocení koeficientu                   příbuzenské plemenitby plemenných kobyl (%)

funkce

koef. příbuzenské plemenitby

Aritmetický průměr

1,672

Minimum

0,000

Maximum

8,790

Směrodatná odchylka

2,001

Rozptyl

4,002

Medián

8,717

Modus

0,000

Pr.hod.abs.odch.

1,437

Šikmost

2,142

Var.rozpětí

8,790

Var.koeficient

1,195

Z tabulky koeficientů příbuzenské plemenitby vyplývá, že stádo plemenných kobyl má velmi nízký koeficient příbuzenské plemenitby. Výjimkou je klisna Sfinga s koeficientem příbuzenské plemenitby 8,79 %, (klisna byla do stáda nakoupena). Poněkud vyšší koeficient příbuzenské plemenitby zaznamenáme také u Jary, třetí nejvyšší hodnotu koeficientu má Gladysa, u ostatních klisen se koeficient příbuzenské plemenitby pohybuje pod 3 %.

Ze statistického vyhodnocení koeficientu příbuzenské plemenitb  vyplývá podobný závěr, aritmetický průměr koeficientu příbuzenské plemenitby 1,672 % je velmi příznivý a nižší  variabilita potvrzuje, že stádo plemenných kobyl není příliš příbuzensky plemeněno.

Tabulka č. 21 se zabývá koeficientem příbuzenské plemenitby u plemenných hřebců. Tabulka č.22 je statistické vyhodnocení koeficientu příbuzenské plemenitby u plemenných hřebců.

Tabulka č.21: Koeficient příbuzenské plemenitby u plemenných hřebců (%)

jméno koně

Koeficient příbuzenské plemenitby podle Wrighta /%/

Ušák

2,34

Kaštan

1,56

Janek

3,91

Petr

1,95

Ken

3,13

Kilián

1,56

Tabulka č.22: Statistické vyhodnocení koeficientu příbuzenské plemenitby u plemenných hřebců

funkce

Koeficient příbuzenské plemenitby podle Wrighta /%/

Aritmetický průměr

2,408

Minimum

1,560

Maximum

3,910

Směrodatná odchylka

0,859

Rozptyl

0,738

Medián

0,738

Modus

1,560

Pr.hodn.abs.odch.

0,741

Šikmost

0,879

Var.rozpětí

2,350

Var.koeficient

0,356

Z tabulky koeficientů příbuzenské plemenitby plemenných hřebců vyplývá, že hřebci vykazují o něco vyšší koeficient příbuzenské plemenitby, která však nepřekročila kritickou hranici.

Celkově se dá říci, že stádo sledovaných jedinců je jen velmi málo příbuzensky plemeněno. Za hraniční hodnotu je považováno 6 %, kdy při překročení této hranice se doporučuje pečlivě sledovat plemenitbu, aby nedošlo k inbrední depresi.

 

6.5.2. Index ztráty předků

 

Pro doplnění jsem vypočítala index ztráty předků. Tabulka č. 23 obsahuje index ztráty předků u plemenných hřebců, a tabulka č. 24 jejich statistické vyhodnocení.

 

                       Tabulka č.23: Index ztráty předků u plemenných hřebců (%)

jméno koně

Index ztráty předků (%)

Ušák

9,67

Kaštan

9,38

Janek

9,68

Petr

20,97

Ken

14,52

Kilián

8,06

 

Index ztráty předků u plemenných kobyl obsahuje tabulka č. 25 a tabulka č. 26 je statistické vyhodnocení indexu ztráty předků u plemenných kobyl.

 

Tabulka č. 24: Statistické vyhodnocení indexu ztráty předků u plemenných hřebců

Funkce

Index ztráty předků (%)

Aritmetický průměr

12,04

Minimum

8,06

Maximum

20,97

Směrodatná odchylka

4,47

Rozptyl

19,99

Meridián

9,67

Modus

-

Prům. hod. a. odchylky

3,79

Šikmost

1,57

Var.rozpětí

12,91

Var.koeficient

0,37

Z tabulky indexu ztráty předků vyplývá, že nejméně předků má Petr, což neodpovídá výsledků koeficientu příbuzenské plemenitby podle Wrighta a to zejména díky výskytu stejných předků v páté generaci. Aritmetický průměr 12,04 % je přibližně stejný jako u plemenných kobyl, Rozptyl je poněkud vyšší, stejně jako variační rozpětí. Naopak variační koeficient je nízký.

U plemenných kobyl je nejvyšší index ztráty předků u Sfingy a Jary a potvrzuje, že tyto dvě klisny jsou nejvíce příbuzensky plemeněny.  Naopak u klisen Arka, Borka, Eliška, Chrpa, Indonésie a Isabela je koeficient příbuzenské plemenitby podle Wrighta roven nule, ale index ztráty předků nás upozorňuje, že i tyto klisny mají jednoho společného předka, který se však vyskytoval pouze v jedné polovině rodokmenu.

                      Tabulka č. 25: Index ztráty předků plemenných kobyl (%)

jméno koně

Index ztráty předků (%)

Akela

12,5

Arka

1,61

Bajka

1,61

Bludička

9,68

Borka

1,61

Dálava

8,06

Elba

6,45

Eliška

1,61

Epika

14,52

Eržika

3,23

Gladysa

16,13

Hvězda

6,45

Chrpa

1,61

Chyba

11,29

Ida

14,52

Indie

6,45

Indonésie

6,45

Izaura

6,45

Isabela

3,23

Jara

20,96

Karkulka

3,23

Keramika

3,22

Komedie

11,29

Kometa

12,9

Sfinga

24,19

 

   Tabulka č.26: Statistické vyhodnocení indexu ztráty předků u plemenných kobyl (%)

funkce

Index ztráty předků (%)

Aritmetický průměr

8,37

Minimum

1,61

Maximum

24,19

Směrodatná odcylka

6,18

Rozptyl

38,15

Meridián

6,45

Modus

1,61

Prům.hod.abs.odchyl.

5,14

Šikmost

0,90

Var.rozpětí

22,58

Var.koeficient

0,74

Statistické vyhodnocení u plemenných kobyl je podobné jako u hřebců. Vzhledem k tomu, že index ztráty předků nezohledňuje ve které generaci je nejméně předků, vypočítala jsem a graficky znázornila jaký je procentický podíl ztracených předků v jednotlivých generacích.

Tabulka č.27 Procentický podíl ztracených předků u plemenných hřebců (%)

jjméno

1.generace

2.generace

3.generace

4.generace

5.generace

Ušák

0,00

0,00

1,56

3,13

15,63

Kaštan

0,00

0,00

0,00

3,13

12,50

Janek

0,00

1,56

3,13

4,69

9,38

Petr

0,00

0,00

0,00

7,81

14,06

Ken

0,00

0,00

1,56

7,81

18,75

Kilián

0,00

0,00

0,00

6,25

9,38

Arit.pr.

0,00

0,26

1,04

5,47

13,28

 

 

Tabulka č. 28: Procentický podíl ztráty předků v jednotlivých generacích u plemenných kobyl (%)

jméno

1.generace

2.generace

3.generace

4.generace

5.generace

Akela

0,00

0,00

3,13

14,06

6,25

Arka

0,00

0,00

0,00

1,56

1,56

Bajka

0,00

0,00

0,00

1,56

1,56

Bludička

0,00

0,00

0,00

1,56

17,19

Borka

0,00

0,00

0,00

1,56

1,56

Dálava

0,00

0,00

1,56

6,25

7,81

Elba

0,00

0,00

0,00

3,13

7,81

Eliška

0,00

0,00

0,00

1,56

1,56

Epika

0,00

0,00

1,56

7,81

18,75

Eržika

0,00

0,00

0,00

0,00

6,25

Gladysa

0,00

0,00

3,13

6,25

20,31

Hvězda

0,00

0,00

0,00

0,00

12,50

Chrpa

0,00

0,00

0,00

1,56

1,56

Chyba

0,00

0,00

1,56

7,81

6,25

Ida

0,00

0,00

1,56

7,81

18,75

Indie

0,00

0,00

1,56

3,13

7,81

Indonésie

0,00

0,00

0,00

0,00

9,38

Izaura

0,00

0,00

0,00

3,13

9,38

Isabela

0,00

0,00

0,00

0,00

6,25

Jara

0,00

0,00

4,69

14,06

31,25

Karkulka

0,00

0,00

0,00

1,56

4,69

Keramika

0,00

0,00

1,56

1,56

3,13

Komedie

0,00

0,00

0,00

4,69

14,06

Kometa

0,00

0,00

1,56

7,81

20,31

Sfinga

0,00

0,00

6,25

9,38

20,31

Arit.pr.

0,00

0,00

1,12

4,31

10,25


              Graf č. 4


 


               Graf č. 5

 

Tabulka č. 27 se zabývá ztrátou předků v jednotlivých generacích u plemenných hřebců a graficky tuto situaci znázorňuje také graf č.4. Ztrátu předků v jednotlivých generacích u plemenných kobyl zachycuje tabulka č. 28 a graf č. 5.

Z tabulek i grafu je patrné, že u hřebců a také u kobyl připadá největší podíl při ztrátě předků na pátou generaci.

 

 

7.Diskuse

 

7.1. Charakteristika stáda

 

Charakteristiku stáda srovnávám s JELÍNKEM (1996), který se zabýval analýzou huculského stáda v České republice. Sledovaný soubor koní měl minimálně 50 % huculských genů. Celkem hodnotil 37 hřebců, 164 aktivních klisen v chovu a 210 klisniček v odchovu nebo nezařazených.

Při porovnání věkového průměru hřebců jsem vycházela z hodnot pouze pro plemenné hřebce, protože v případě započítání celého stáda hřebců, by byl věkový průměr nízký z důvodu zařazení mladých hřebečků. Jelínek (1996) udává vážený průměr věku hřebců 10,3 let a aktivních klisen 8,5 roku. Plemenní hřebci na Janově Hoře jsou staří průměrně 10,83 let a plemenné kobyly 8,36 let.

Dále se Jelínek (1996) zabývá frekvencí barev. Frekvenci barev porovnávám s celým stádem hřebců a klisen v následující tabulce číslo 29.

Tabulka č. 29: Srovnání frekvencí barev (%)

zbarvení

Jelínek 1996

Janova Hora 2000

klisny

hřebci

klisny

hřebci

hnědák

48,17

45,95

59,5

60,1

plavák

25,6

35,14

32,4

17,4

vraník

8,55

8,11

21,6

4,1

ryzák

17,68

10,81

0

18,4

 

 

 


Graf č. 6

 


K zastoupení kmenů Jelínek (1996) stručně poznamenává, že nejčetnější linií je Gurgul, dále Oušor, Goral, Hroby a Dychov. Na Janově Hoře, jak je patrné z výsledků, je nejčetnější linií Goral, následuje Gurgul a Oušor. Kmeny Hroby a Dychov nejsou zastoupeny.

     7.2. Tělesné rozměry

 

Z  tělesných rozměrů sledoval jelínek (1996) pouze kohoutkovou výšku páskovou, obvod hrudi a obvod holeně. Porovnání s hodnotami z Janovy Hory uvádím v tabulce č. 30 

Tabulka č. 30: Porovnání základních tělesných rozměrů (cm)

Tělesný rozměr

          Jelínek 1996

      Janova Hora 2000

klisny

hřebci

klisny

hřebci

KVP

148,23

148,54

144,66

145,00

Ohol.

17,97

19,16

19,50

20,17

OH

172,31

173,51

179,44

174,75

 

Graf č. 7


Z porovnání vyplývá, že klisny i hřebci  na Janově Hoře mají menší kohoutkovou výšku páskovou. Důvodem může být zařazení mladých klisen a hřebců do souboru měření, protože ty ještě nemají odpovídající výšku, ani mohutnost. K rozdílu také zcela jistě přispívá chov v drsnějších podmínkách. Naopak  obvod holeně mají koně z Janovy Hory výrazně větší. U obvodu hrudi je rozdíl větší u klisen, hřebci vykazují rozdíl menší. Malý rozdíl a dokonce menší obvod hrudi u hřebců než klisen je způsoben zařazením mladých hřebců do souboru a také skutečnosti, že hřebci Petr a Ušák nebyli v odpovídajícím výživném stavu. Petr přibližně 4 měsíce před měřením prodělal močovou koliku s následnou lehkou srdeční příhodou a Ušák je starý hřebec, který měl již čtyři infarkty a jeho výživný stav se upravuje jen velmi pozvolna. Vyšší obvod holeně a hrudi svědčí o větší mohutnosti kostry a vyšší kapacitě hrudníku a je výsledkem pastevního odchovu.

Výsledky měření porovnávám také s Hurtem (1957), který se zabýval měřením kobyl a klisen v hřebčíně Muráň. Podmínky odchovu na Muráni jsou blízké podmínkám na Janově Hoře. Srovnání uvádím v tabulce č.31.

Tabulka č. 31: Porovnání tělesných rozměrů (cm)

tělesné rozměry

Hurt 1957

Janova Hora 2000

klisny

klisny

KVH

141,6

137,94

KVP

150,8

144,66

OH

179,1

179,44

Ohol.

18,5

19,5

HH

69,4

66,06

ŠHZL

39,1

42,64

PŠP

49,2

50,52

 


Graf č. 8

 


Ze srovnání vyplývá, že koně z Muráně byli vyšší a měli větší kohoutkovou výšku páskovou, byli tedy více osvaleni. Naopak  obvod holeně  mají koně z Janovy Hory větší, stejně jako šířku hrudi za lopatkou a přední šířku pánve. K rozdílům zcela jistě přispěla skutečnost, že koně na Muráni byli kříženi s jinými plemeny a byli chováni zejména za účelem získání koně vhodného pro práci v lese.

7.3. Indexy tělesné stavby

 

Aby bylo možné porovnat indexy tělesné stavby, vypočítala jsem z měření hurta (1957) alespoň některé indexy tělesné stavby. A to index kostnatosti, index mohutnosti, index šířky hrudníku, index pánevnohrudní a index hloubko - výškový. Porovnání uvádí tabulka č. 32 a graf č. 9.

Tabulka č. 32: Srovnání vybraných  indexů tělesné stavby (%)

Index tělesné stavby

Hurt 1957

Janova Hora 2000

i.kostnatosti

13,06

14,14

i.mohutnosti

126,48

130,08

i.šířky hrudi

56,34

64,55

i.pánevnohrudní

79,47

84,39

i.hloubko-výškový

49,01

47,89

 


Graf č. 9

 


Přestože z porovnání měření není patrný velký rozdíl a z naměřených hodnot tělesných rozměrů by se dalo spíše usuzovat na skutečnost, že muráňské klisny jsou mohutnější, po výpočtu indexů dojdeme k jinému názoru. Klisny z Janovy Hory jsou mohutnější, mají silnější kostru větší šířku hrudi a širší pánev. Pouze index hloubko - výškový mají větší muráňské klisny.

 

 

7.4. Konstrukce decilové sítě a hodnocení tělesné souměrnosti

 

Při konstukci decilové sítě a následného zhodnocení tělesné souměrnosti jsem vycházela pouze z podkladů získaného měřením na Janově Hoře. Výsledky tedy není možno aplikovat na celou populaci. K tomu by bylo potřeba vyhodnocení většího počtu zvířat z různých chovů.

Hodnocení exteriéru a tedy i harmoničnosti je nezbytnou součástí plemenářské práce, ale zejména v chovu huculských koní by mělo být prvořadým cílem udržení jedinečných vlastností hucula jako je skromnost, nenáročnost, výkonnost v horském terénu a dobré charakterové vlastnosti.

 

7.5. Rodokmeny a koeficient příbuzenské plemenitby

 

Pro výpočet koeficientu příbuzenské plemenitby jsem měla k dispozici rodokmeny z evidence chovu na Janově Hoře. Většina rodokmenů byla vydána Centrální evidencí chovu koní ve Slatiňanech, část rodokmenů byla opsána z původních rodokmenů, které nebyli k dispozici ( šlo hlavně o původy koní starších 10 let a půjčených hřebců ).

V rodokmenech bylo mnoho nesrovnalostí, např. kůň uvedený v jednom rodokmenu bez původu u jiného koně byl uveden s původem, řada jmen byla zkomolena např. Buhonna – Bukovina, velmi často jsou uváděna neúplná jména ( Irha , 6 Irha, Gurgul 632 – 6 Irha ), u hřebce Goral III se jako matka objevuje ve většině rodokmenů 3 Tatarca, pouze v rodokmenu hřebce Oušor – 9 ( Ušák ), je uvedena jako 17 Hroby I – 8.

Aby bylo možné vypočítat koeficient příbuzenské plemenitby, doplnila jsem podle možností rodokmeny a v případě použití více jmen pro jednoho koně jsem používala vždy první uvedené v následujícím seznamu:

Gurgul V…..490 Gurgul IV – 2 …..Silvestr

636 – 23 Gurgul Stano …..Stano …..Gurgul Stano

6 Irha…..Gurgul 632 – 6 Irha

349 Oušor 5 …..349 Oušor I

340 Oušor – 9…..Oušor – 9

Gurgul 290 – 28 Čalfa …..28 Ćalfa

632 Gurgul Cukor…..632 Gurgul

630 Goral Vihorlat…..630 Goral

727 Goral IV – 7…..727 Goral IV

208 Hroby VIII – 12 …..208 Hroby VIII

48 Gurgul Milka…..48 Milka

118 Irma…..Irma

Goral 490 – 11 Hilda …..Hilda 11

4639 Oušor 2 …..4639 Oušor

Jako hřebec Oušor byli v rodokmenech označeni dva koně. První z nich Oušor pochází z Rumunska a jeho matka je originální klisna. Druhý kůň je jeho potomkem a narodil se na Muráni (po 4639 Oušor 2  z Gurka), v rodokmenech ho označuji jako Oušor (Muráň). Vzhledem k tomu, že Centrální evidence uvádí původy pouze do čtvrté generace, rodokmen klisny Sfingy jsem doplňovala z rodokmenů, které uvádí Matoušková – Malbohanová (2000). Další rodokmeny které jsem srovnávala nevykazovali závažné rozdíly. Rodokmeny použité při výpočtech uvádím v příloze.

Koeficient příbuzenské plemenitby podle Wrighta je v dnešní době považován za nejlepší vyjádření míry příbuzenské plemenitby. Má pouze jednu nevýhodu, která se také projevila na uváděných rodokmenech. Pokud jsou společní předci pouze  v jedné polovině rodokmenu, vzorec tuto skutečnost nezohlední. Proto jsem do posouzení příbuzenské plemenitby zahrnula také výpočet indexu ztráty předků, který tuto skutečnost zohlední. Tento index nám neukáže do jaké míry je ztráta předků závažná tj. zda proběhl a generaci první, nebo páté, abych zjistila závažnost ztráty předků, vyjádřila jsem ztrátu předků procenticky v každé generaci.

       

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

8.Závěr

Z práce vyplývají tyto závěry:

Při hodnocení chovu v tropech a subtropech se setkáváme s několika úskalími, asi největší je naprostá absence základní evidence. O zvířatech tudíž můžeme získat údaje pouze pro samotného jedince, málokdy známe rodiče. Jako výhodné se jeví posoudit zvířata z hlediska vlastní užitkovosti a posoudit exteriér. Právě při posuzování exteriéru je neocenitelné zvířata rovněž změřit. V praxi bych navrhovala u koní měřit základní tělesné rozměry: kohoutkovou výšku hůlkovou a páskovou, obvod hrudi a obvod holeně, dále šikmou délku těla a výšku v kříži. U ostatních hospodářských zvířat např. skotu bych se zaměřila na měření přední a zadní šířky pánve pro případnou indikaci těžších porodů a naopak neměřila kohoutkovou výšku páskovou. Výpočet indexů bych omezila na index formátu těla, kompaktnosti trupu, mohutnosti, přestavěnosti a index kostnatosti. Konstrukce decilové sítě a následné vyhodnocení tělesné souměrnosti nám pomůže lépe posoudit stavbu zvířete a objektivněji vyhodnotit stádo.

 

Rozbor chovného stáda na Janově Hoře ukázal, že průměrný věk se pohybuje okolo 5,8 let, převažuje zbarvení hnědák (60 %), potom světlý a šedý plavák, černý ryzák a neméně je ryzáků. Nejpočetnějším kmenem je Goral, následuje Gurgul a Oušor. Měření ukázalo, že více klisen má větší obvod hrudi a holeně než je uvedeno ve standardu, u kohoutkové výšky nevyhověly tři klisny u nichž je naděje, že ji ještě dosáhnou. Indexy tělesné stavby napovídají, že hucul chovaný na Janově Hoře má obdélníkový rámec těla s uspokojivou kompaktností a mohutností. Vyniká sílou kostry a není přestavěný. Sestrojení decilové sítě a následné hodnocení tělesné souměrnosti ukazuje, že hucul je harmonický koník.

Pro posouzení úrovně plemenářské práce jsem použila hlavně koeficient příbuzenské plemenitby podle Wrighta. Výsledky u stáda plemenných kobyl 1,672 % a u plemenných hřebců 2,408 % ukazují, že stádo je jen velmi málo příbuzensky plemeněno, což svědčí o pečlivém vedení chovu. Tento závěr také potvrzuje index ztráty předků.

Celkově lze konstatovat, že chov huculů na Janově Hoře díky vhodným přírodním podmínkám a zodpovědné plemenářské práci dává záruku udržení původního genofondu huculského koně. Jako doporučení bych navrhovala pokusit se získat další kmen, který se zatím v České republice nevyskytuje, bohužel to bude vzhledem k ekonomické náročnosti velmi těžké. Dále bych doporučila odstranit nesrovnalosti v rodokmenech huculských koní.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

9.Použitá literatura

Benešová, L., Hajič, F., 1981 : Cvičení z obecné zootechniky. VŠZ, Praha. 226 s.

Bláha, K., 1977 : Plemena koní. In : Kopecký, J., 1977 : Speciální chov hospodářských zvířat – 1. SZN, Praha. 555 - 596 s.

Dobroruka, L.J., Kholová, H., 1992 : Zkrocený vládce stepi. Panorama, Praha. 255 s.

Dušek, J., a kol., 1999 : Chov koní. Brázda, Praha. 350 s.

Edwards, E.H., 1992 : Velká kniha o koních. Gemini, Bratislava. 240 s.

Havel, V., 1985 : Praktická cvičení z živočišné výroby. SZN, Praha. 460 s.

Hitrík, Š., 1967 : Od divokého prakoňa – cez Tarpana (Equus gmalini Antonius 1912) – až po najušlechtilejšieho koňa Arabského. Ústav vedeckotechnických informácií, Nitra. 146 s.

Hitrík, Š., 1987 : Huculský koň. Náš chov, č. 1 : 35 – 37.

Hučko, V., 1992 : Chov koní na Slovensku. In: Dušek, J., 1992 : Chov koní v Československu. Brázda, Praha. 151 – 164 s.

Hučko, V., 1995 : Šlechtitelský program pro další zaměření huculského koně. Plemenářský podnik Topolčianky. 69 s.

Hurt, J., 1957 : Sledování růstu hříbat huculského koně. Závěrečná zpráva. Nepubl. 18 s.

Jelínek, J., 1996 : Analýza současného chovu huculských koní v České republice. Hipologický věstník, č. 1 : 32 – 52.

Karbusický, I., 1987 : Jak jsme začínali. Zpravodaj Hucul, č. 2 : 1 – 5.

Koubek, K., 1937 : Chov koní na Podkarpatské Rusi. Ministerstvo zemědělství, Praha.

Leiský, O., 2000 : Zpráva o záchraně a chovu huculského koně. Nika, č.1 : 24.

Lerche, F., Michal, V., 1956 : Chov koní. SZN, Praha. 163 s.

Mach, K., 2001 : Ústní sdělení, květen 2001. Praha.

Mandelík, J., 1963 : Vypestovanie malého koňa. MZLVH – ŠPÚ Topolčianky. 75 s.

Mašek, N., a kol., 1983 : Obecná zootechnika vybrané kapitoly k přednáškám. SPN, Praha. 263 s.

Matoušková – Malbohanová, Z., 2000 : Chov koní v Hucul Clubu a jeho ekonomika. Diplomová práce ČZU Praha. 96 s.

Misař, D., 1992 : Chov koní. Skriptum VŠZ v Brně. 152 s.

Polanský, J., a kol., 1983 : Chov koní. VŠZ, Praha. 77 s.

Richard, L.,Munk, Z., 1968 : Odborná expertiza o plemenářské práci hřebčína Muráň , za dobu jeho trvání tj. od roku 1950 – 1967 a stanovení další perspektivy plemenářské práce k vyšlechtění vhodného koně pro potřeby lesního hospodářství. Výzkumná stanice pro chov koní Slatiňany. 78 s.

Řád plemenné knihy huculských koní., 1998 : Asociace chovatelů huculského koně, Pardubice. 15 s.

Ščasný, M., 1994 : Karpatský huculský koň. Náš chov, č.10 : 44.

Špaček, F., a kol. 1987 : Atlas plemen hospodářských zvířat. SZN, Praha. 259 s.

Štrupl, J., a kol., 1983 : Chov koní. Príroda, Bratislava. 424 s.

Váchal, J., Bouška, J., 1993 : Genové zdroje zvířat. Zemědělec, Netradiční a zájmové chovy : 26 – 27.

Věříš, J., 1983 : Popisování koní. In : Polanský, J., 1983 : Chov koní. VŠZ, Praha. 8 – 16 s.

Župka, Z., 1983 : Plemenářská práce. In: Mašek, N., 1983 : Obecná zootechnika vybrané kapitoly k přednáškám. SPN, Praha. 184 – 262 s.

 

 

 

 

 

 

 

10. Přílohy

Přílohy obsahují rodokmeny všech koní, které jsem měřila a jejich fotografie. Chtěla bych podotknout, že mým cílem při fotografování bylo přiblížit chov na Janově Hoře a ne předvést koně v perfektní pozici pro posouzení.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

10.1. Seznam příloh

Akéla (Malá Skála, květen 2001)

Arka (Janova Hora, květen 2001)

Bajka (Janova Hora, květen 2001)

Bludička (Janova Hora, květen 2001)

Borka (Janova Hora, květen 2001)

Dálava (Janova Hora, květen 2001)

Elba (Janova Hora, květen 2001)

Eliška (Janova Hora, květen 2001)

Epika (Janova Hora, květen 2001)

Eržika (Janova Hora, květen 2001)

Gladys (Janova Hora, květen 2001)

Hvězda (Janova Hora, květen 2001)

Chrpa (Janova Hora, květen 2001)

Chyba(Janova Hora, květen 2001)

Ida (Janova Hora, květen 2001)

Indie (Janova Hora, květen 2001)

Indonésie (Janova Hora, květen 2001)

Izaura (Janova Hora, květen 2001)

Izabela (Janova Hora, květen 2001)

Jara (Janova Hora, květen 2001)

Karkulka (Janova Hora, květen 2001)

Keramika (Janova Hora, květen 2001)

Komedie (Praha, květen 2001)

Kometa (Janova Hora, květen 2001)

Sfinga (Janova Hora, květen 2001)

Ušák (Janova Hora, květen 2001)

Kaštan (Písek, květen 2001)

Petr (Lhota u Nahořan, květen 2001)

Janek (Janova Hora, květen 2001)

Ken (Adršpach, květen 2001)

Kilián (Švihov, květen 2001)

1. Farma Hucul, pohled z Kobyly (Janova Hora, květen 2001)

2. Farma Hucul  (Janova Hora, květen 2001)

3. Křtiny 1995, Bludička s Izaurou (Janova Hora, říjen 1995)

4. Stádo u potoka (Janova Hora, květen 2001)

5. Náhoda ležící spící (Janova Hora, srpen 2001)

6. Stádo v zimě (Janova Hora, únor 2000)

Legenda  k  rodokmenům

Pol.h.k.   poloninská huculská klisna

z.k.  zemská klisna

o.k.   originální klisna

r.h.    rumunský hřebec

vých.h.k.  východoslovenská huculská klisna

h.k.   huculská klisna

buk.h.k.  bukovinská huculská klisna

podk.h.k.  podkarpatská huculská klisna

r.h.k.   rumunská huculská klisna